1. koho (ot koho) odhánět; [zlého ap.] zahánět: jeho…odhonyti PasMuzA 536 (v. otháněti 1); aby othonyla ot nich [ukřižovaných] ptáky i zvěř ComestC 163a ut amoveret; omnes malorum spirituum exercitus zástupové exterrentur et propulsantur třěsú sě a othonyeny bývají PostGlosMuz 230a; tohoť [Ducha svatého] odhonij pýcha ŠtítSvátA 137b; ║ neodhon [Bože] mne od kázaní tvých ŽaltPod 118,10 (var. v. othoňovati) ne repellas nevzdaluj; abyste othonyli ot sebe ženy své KristA 62b abyste zapuzovali své ženy

2. koho/co ot čeho [jednání] odvracet, odrazovat: mnoho lidí odhoniechu [kněží] od oběti božie BiblCard 1 Rg 2,17 (~Ol, pod. ~Lit, odtrhováchu ~Pad) retrahebant; odhonij Písmo hrubějšie mysli od spatřovánie vysokých věcí ŠtítSvátA 61b

3. co (ot koho, ot čeho) odhánět, odstraňovat: depulit othonil febres zimnicě SekvUKA 13a zaháněl; sama od sebe pokušenie a hřiechy odhonila [P. Maria] ZrcSpasK 16; aby hned od mladosti odhonyli zlosti AlexPovA 163b (odháněli ~B); depello odhonym SlovVeleš 94a; bazilikon…odhonii od srdce zámutek LékFrantA 116b vyhání ze srdce

4. jur. co [právo] protiprávně klást odpor výkonu něčeho: ktož…odhonie právo DubE 96b (v. otháněti 4). – Srov. otbojovati 3