1. (čemu, že by) protivit se, vzdorovat, klást odpor, zvl. použitím zbraně (něčemu, aby…): aby byl [král] na snuzenie odboyugyczych a pohanských národóv ŘádKorA 46b ad opprimendas rebelles…nationes; vizi zákon jiný v údech mých, odboyugicy zákonu mysli mé HusSvátA 486b (R 7,23 repugnantem: jenž se protiví zákonu BiblLit, ~Pad, jenž jest odporen zákonu ~Praž); byť z tohoto světa bylo královstvie mé, sluhy mé jistěť by odboyowali, žeť bych nebyl dán židuom KancJist 146 (J 18,36 decertarent: var. v. obrániti 1); reluctari odboyowati vel za pasa jíti SlovOstřS 146; repugnare odboiowati vel odpieraci SlovOstřS 147; obniti otboiowati SlovKlem 18b; ║ čímž budeš statečnějie bojovati a od sebe ďábly otboyowati, tiem… PříbrZamA 52b (odbíjeti ~M, ~P) odrážet

2. (proti komu [vládci]) vést odbojnou válku, odboj n. povstání: otbogigiezie Židy, točíš protivné, mistrovo Rufa vojsko bojuje přěmohlo ComestC 231a rebellantes Iudaeos; Odboiowal jest [Ezechiáš] také proti králi assyrskému a neslúžil jest jemu BiblPad 4 Rg 18,7 (~Kladr, bránil sě jest ~Ol, ~Lit, zprotivil se jest králi ~Card, pod. ~Praž) rebellavit…contra regem; ║ debellare odboyowati SlovOstřS 129 dobojovat (?)

3. jur. proti čemu [právu] neoprávněně se vzpírat, bránit úřednímu výkonu: ktož proti práva obyčeji odboyuge neb odhoní právo DubE 96b (odbíjejí ~A, ~B, ~D)