1. koho [postiženého], co, čeho [postihujícího n. ztraceného] („pláčem“) oplakat, s pláčem oželet někoho n. něco, dát pláčem průchod žalu nad někým n. něčím: viduae eorum non plorabantur nebyly opl̇akany ŽaltGlosKlem 77,64 (var. v. okvieliti); když sú jeho [mrtvého] oplakali BiblCard 3 Rg 13,31 (~Ol, ~Lit, odplakal ~Praž, sú plakali ~Pad) cum… planxissent; rány jeho [synovy] umyjíci, krvavým (Krrwawym rkp) pláčem oplacziezy HradMar 60b; té noci naplni král hřiech, i oplaka ho Nátan ComestC 158a luxit; čím si provinil, aby své i svých všěch musil smrti oplakati TrojA 48h (opykati ~O) ut…mortem defleas; přepusť mi, ať dva měsiece <s> svými družičkami oplaczi panenstvie svého BřezSvět 36a; že těžce hřeší [člověk], když neoplace škody tělesné, neoplakuje a nevlaží TovHád 108b; woplaċet [zajatá žena] otce svého a matku za jeden měsiec BiblPraž Dt 21,13 (bude plakati…mateře ~Card a ost.) flebit; panny jich nejsúť oplakany BiblPraž Ps 77,63 (var. v. nařiekati 2) non sunt lamentatae

2. relig. co, čeho [hříšného] projevit kající lítost (zvl. pláčem) nad něčím, projevením náležité lítosti učinit pokání za něco: hoře mně, ač neoplaczy svých hřiechóv Aug 51a; ty [zlé skutky], ješto sú oplakany a pláčem shlazeny AlbRájA 46b; kál s se, oželel s jich [hříchů], oplakal RokLukA 241b; ║ ponechali bychom žrádla, rozpustilostí, oplakali bychom masopusty RokMakMuz 325b oželeli bychom (Z. Tyl)