okvieliti | StčS |

okvieliti, -ľu, -lí pf.; k kvieliti

koho/co oplakat, pláčem oželet: dievky jich nejsú okwieleny ŽaltWittb 77,63 (var. v. nařiekati 2) non sunt lamentatae; zvykla jsú těla králuov v Čechách, prvé než by pochována byla…, od za ním [tělem královým] jdúcích pánův a přátel okwilena [býti] SilvKron 46b conclamari; nejsúť okwieleny [vdovy] BiblPraž Ps 77,64 (nebiechu oplakány ~Lit, neplakány sú ŽaltKap, vdov jich nekvieléchu ~Klem, vdov jich neplakali sú BiblPad) non plorabantur

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


logo ÚJČCopyright © 2006–2020, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2020, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2020, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 13 lety, 11 měsíci a 8 dny; verze dat: 1.1.15
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).