oplakovati¹, -uju, -uje ipf. (pf. oplakati)
co [postihujícího] (čím) oplakávat něco, pláčem projevovat žal nad něčím: nežli budem oplakowaty a přěd ním [Bohem] vypravovati biedu našeho hubenstvie AlbRájA 101b per deplorationem…nostrae miseriae; dřéve, nežli křičě, úpě oplakowaty bude [hříšník] svú škodú AlbRájA 104b nisi deplorat damnum; když vidíše [František duše] poškvrniti něterým hnisem hřícha, takú velikostí smilování oplakowaſſe Frant 49b deplorabat; několikrát slyšán jest [František] volajícím pláčem u božské milosti orodovati za hříšné, oplakowati také vysokým hlasem…boží umučení Frant 65a deplorare. – Srov. oplakávati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oplakovati², -uju, -uje ipf. (pf. oplákati, opláknúti)
1. (koho/co čím) oplachovat, omývat; [nečistého] umývat: jakž koli voda čistá tělo oplakuge OtcB 4b corpora abluuntur a sordibus; v svátosti křtu duch svatý obživuje, voda obmývá a krev oplakuge JakPost 54a (v obraze); když neopláče [člověk] škody tělesné, neoplakuge a nevlaží TovHád 108b (fig.); aby čisti čistých nádob těch [tj. dětí rodiče] ostříhali…, ale aby i trestáním i ostrahú pilnú je oplakowali BechMuz 6a (v obraze)
2. co [nečistotu] v čem oplachováním odstraňovat: všickni hřiechové oplakugí se v jeho [Kristově] krvi RokJanB 34a (v obraze) jsou smývány. – Srov. oplákati (pf.) 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
oplakovati¹, -uju, -uješ ned. oplakávat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
oplakovati², -uju, -uješ ned. oplachovat, omývat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.