ohbitý adj.; k ohnúti
1. ohnutý, zahnutý, zakřivený: Damko matri sue…laneum unum agrorum…, quod vulgariter ohbyty lán vocatur,…vendidit SvědBydž 74 (1355)
2. ohebný, schopný ohýbání, pružný: myť [Neštěstí] sme bič ohbiti a hólka a kyjík všeho stvořenie TkadlA 36b (~B); by to [střevo zvířecí do lidského] snáze bylo přičiněno a ohbitieiſſie i povolnějšie bylo přirození LékSalM 538 applicabile; šest deštiček neb čtyři ohbyte a hladké jakož jest vrbové dřevo LékSalM 638 tractabiles; ║ když dělají lidé nebo běžie nebo bojují, tehdy se kaší, aby ohbitieyſſy byli k takovým věcem ChelčBoj 386b obratnější v těch úkonech (srov. hbitý)
3. [o člověku] (k čemu, v čem [k činu]) pohotový, ochotný (k něčemu), připravený bez otálení vykonat něco: Ohbity buď k dobrým skutkóm SenCtnost 296b mobilis; aby byl [lid] ohbit a povolen svému bohu RokPostK 209b; nějacíť sú dřieve lidé byli ohbitieyſſi k dobrému RokPostK 292b; aby byli [králové] wohbitieygſy v nálezu každé spravedlivosti ŽídSpráv 126
Srov. neohbitý, ohebný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ohbitý adj. ohnutý, zahnutý, zakřivený; ohebný; hbitý, pružný; (k čemu, v čem) pohotový, ochotný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ohbitý adj.= ohebný, hbitý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.