neohbitý adj.; k ohbitý
1. [o něčem zpravidla pružném] neohebný, neschopný ohýbání, nedající se ohnout: když mažeš úd neohbitý, nemóž liť nemocný sám přehnúti, ty hýbaj i sem i tam LékSalM 512; život hřiechy zkažený a neohbity jako plot starý ChelčPost 177b; však proto srdce neústupného ani šíje neohbité nikdy sú nebyli KorPosA 96b (zatvrzené ~B) cervicum induratarum (v obraze)
2. [o člověku, srdci ap.] (k čemu) nepříchylný, neochotný, zatvrzelý: takť jest lid zlý, neohbitý a zlost jich veliká RokJanB 173b; že je srdce v nás slepé, neohbite k dobrému RokJanB 209a; mnoho li sobě stýští ženy, když mají muže neohbite k dobrému RokJanB 292b; srdce neohbite, nezpósobilé RokLukA 112b; co pyšným a neohbitym stane se RokLukA 85a (zpodst.). Jen u Rok
Srov. neohebný
Ad 1: za lat. induratus stč. též zatvrdlý, zatvrźený; srov. též nepolomný
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neohbitý, adj., neohebný, unbiegsam: když mažeš úd neohbity, hýbaj i sem i tam Sal. 512; život hřiechy zkažený a neohbity jako plot starý ChelčPost. 177b; muží, neohbité pokolení k dobrému RokycPostKl. 97b; Čechové srdce neústupného ani šíje neohbité nikdy sú nebyli ArchČ. 8, 331 (1462); neohbitého jazyku sem Br. Exod. 4, 10.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neohbitý, neohebný adj. neohebný, nepružný; nepříchylný, zatvrzelý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
neohbitý adj. = neohebný, nehbitý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.