ohnúti, -nu, -ne pf. (ipf. ohýbati, ohybovati); k hnúti
1. kam uhnout, odbočit: Ohny na pravici neb na levici BiblLitTřeb L1, 2 Rg 2,21 (uhni ~Ol, ohni se ~Lit, jdi ~Pad, ~Praž) vade; ║ prozři v to, ohni sebú, kde ležíš a kde hyneš BechMuz 121b obrať pozornost na to, uvědom si (n. hni sebou?)
2. co [podlouhlého] ohnout, stočit do oblouku, zkřivit: dřevo, ješto sě za mladu ohnuti nedá TkadlA 22b
3. koho k čemu [nežádoucímu] přivést, zavést, dostat do něčeho: k čemu tě ohne [ďábel] než k věčné bídě BechMuz 121b
Ad 2: srov. nakřiviti 1. – Ad 3: srov. obrátiti II/1