ohebný adj.; k ohnúti
1. ohebný, schopný ohýbání: k stavu manželskému hodni nebývají než ti, kteříž…sou na ohebne pokory poslušné vřeteno zohýbáni BechNeub 73a (v obraze)
2. hbitý, pohyblivý, lehko se pohybující: jiní varkočóv požíváchu, aby tiem ohebnyeiſſe byli ComestC 42a expeditiores; sú štěnicě múchy tak malitké a ohebne, že jedno ostrým a pilným hleděním móže jě opatřiti ComestC 59a subtiles; tělo Jesu bylo [po zmrtvýchvstání] ohebne, svrchované, duchovné moci ComestC 342b subtile; lentus ohebný člověk SlovOstřS 89; vegetabilis wohebny SlovOstřS 119; ║ on [Kristus] se přepásal prostěradlem, aby byl ohebniegi k službě RokJanB 213b obratnější v službě
3. [o člověku, jeho chování] (k čemu) pohotový, ochotný; bez předm. poddajný: opatrnost…jest ohebna ke všemu dobrému JakZjev 122a; naše…svědomie sú náchylná a ohebna k hřešení JakZjev 133a; neb sú [chudí] ohebnieyſſi než bohatí RokLukA 175b; neb tiem [zřeknutím se smilstva] lidé budú…v duši ohebnieyſſie ŽídSpráv 69
Srov. neohebný, ohbitý
Ad 2: k lat. subtile o vzkříšeném těle srov. ohybkost