1. [o daru] (komu [božstvu]) obětovaný, odevzdaný obětním obřadem: dary, prosímy, hospodine, obyetowane posvěť ŘádKorA 55b munera…oblata; inmolatus obietowany SlovOstřS 85; lictatus zabitý, obietowani SlovOstřS 90; kterýž [kněz] vylé krev hovádka obietowaneho BiblPraž Lv 7,14 (té oběti krev ~Card a ost.) hostiae sanguinem; Mojžieš hledaje kozla za hřiech obietowaneho BiblPraž Lv 10,16 (jenž obětován bieše ~Pad, jenž ofěrován bieše ~Card, ~Ol, ~Lit) qui oblatus fuera

2. obětované, -ého n. oběť, obětovaný dar: však svědomie jeho když jest mdlé, bude zděláno k jedení obietouaneho modlám BiblLit 1 C 8,10 (~Pad, pod. ~Praž, ofěrovaného ~Ol) ad manducandum idolothyta; jakožto modlám obietowané jedie BiblPad 1 C 8,7 (~Praž, ofěrované ~Ol, ~Lit) idolothytum; poněvadž buoh babylonský ještě více na každý den obietowaneho snídával BechMuz 141a. – Srov. obětovanina

3. relig. [o Ježíši] obětovaný, na smrt vydaný (jako oběť za hříchy lidstva): takoví sú hodni učiněni Krista Ježíše, jednu na kříži obětowaneho, přijíti skrze vieru v srdce své AktaBratr 1,214a; děje se nasycení těla Kristova pravého, z panny Marie narozeného, na kříži obětowaného AktaBratr 2,91a

4. [o nádobě] obětní, sloužící ke konání oběti, k oběti používaný: libatorium obietowana (m. obietowna ?) mísa SlovKlem 60a

5. [o osobě] zasvěcený, zaslíbený (?): iniciatus obietowany SlovOstřS 84; iniciatus obietowan SlovKlem 54a; ║ v sedmi létech dietě každé…ihned bylo učeno, aby apoštolu svému, po křtu obitovanému, ofěru dávalo Pís VýbAkad 2/1,260 kterému bylo obětováno (VýbAkad) n. svěřeno (?)