obětovný, obětovní adj.; k obět, obětovati
1. [o daru] obětní, odevzdaný obětním obřadem: jako zlato v kamnách zkusil je, a jakžto obyetownv obět vzal je EvOl 193Aª (Sap 3,6: obětnú ofěru BiblOl, obět zapálenú ~Lit, zápalné oběti ~Pad, pod. ~Praž) holocausti hostiam
2. [o instituci] obětní, zabývající se oběťmi, ustanovený pro oběti: vždycky vcházeli jsú kněží, obyetowny tam službu konajíc EvOl 176a (Hb 9,6: var. v. obět 1) sacrificiorum officia
Srov. obětovaný