bitovati¹, -uju, -uje ipf.
k bit¹
co (kořist) dělit, rozdílet
Sr. bitovati sě
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
bitovati², -uju, -uje ipf.
k střhn. bîten
jur. koho v čem (nesplácení) v čem (stavu) posečkávat komu s něčím vzhledem k něčemu
Jen NaučBrn
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024).
bitovati, -uju, -uješ, impftiv.,
děliti (kořist), theilen; srov. bít. Nerodili sú zbožie mezi sě bitowati praedas tangere
Ol. Esth. 9, 10, překlad volný. (Vítěz) bituge plen dividit spolia
Ol. Súdc. 5, 30. (Benjamin) večer bituge lúpež dividet spolia
Lit. Gen. 49, 27; bytuge
Mus. tamt., bytuge dividet
MamB. 19a (v bibli
Táb.: zbituge); bituge lúpež dividit
MamV. To zbožie bitowachu
Baw. 163. Nevědiechuť jeho (zlata, střiebra) kam dievati, když se počechu o ňe bitowati
t. 280.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bitovati, -uju, -uješ ned. rozdělovat (kořist); — bitovati sě oč dělit se (o kořist)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bitovati nedok. = rozdělovati (válečnou kořist); bitovati sě oč = děliti se (o kořist)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.