|
|
|
obraziti, -žu, -zí pf. (ipf. obrážěti, obražovati, raziti); srov. vyraziti aj. 1. co [peníz] vyrazit, ražením vyrobit: peniez střiebrný prvý by v městě obrazen ComestC 256b (~K, ~S) figuratur 2. co (o co komu) udeřit do něčeho, nárazem zasáhnout něco; [nohu (svou)] narazit (si), nárazem poranit (si): na rukú nositi tě budú [andělé], aby snad neobrazil o kámen nohy tvé ŽaltWittb 90,12 (~Pod, ~Kap, BiblLit, aby…neurazil ŽaltKlem, BiblOl, ~Pad, ~Praž) ne… offendas; kopím jemu [Nikanorovi] štít obrazy, však ho ničse nepokazi AlxV 1652 clipeum…ictu provocat; illidere obraziti SlovOstřS 136; kteréhož anjela když uzřela oslice, přivřela se ke zdi a obrazyla nohu Balaamovi BiblPraž Nu 22,25 (zetře ~Card, ~Ol, ~Lit, přitřela jest ~Pad) attrivit; illido…přitříti, přitisknúti…, Obrazyti VodňLact cc5b; ║ že jest anděl obrazyl Jákoba v žílu JakZjev 396b úderem zranil 3. co [mysl, pohled] o co zavadit něčím o něco, nechat odrazit o něco (fig.): protož dobře slóve česky obraz, aby nestal modlením, klaněním i myšlením v něm, ale aby mysl svú obraze oň zdvihl ji a přichýlil ji k té věci, již obraz ten znamená HusVýklM 74b (~B, obraže ~T, obrážeje ~N); jediné aby oči obrazyl viděním [lid] o ty svátosti tělesné, jako o tělesné obrazy ChelčPost 277b. – Srov. obraziti sě 2 4. expr. co [hanlivého] komu otlouci o hlavu něco, důrazně a s výtkou vyčinit, vyspílat za něco: Hektor se z toho velice hněvaje, mnoho úkoróv bezprávných své ženě obrazy TrojA 150b (~S, ~L, ~O) multas iniurias et exprobrationes…dixit; jakož jste mi psali, bych vám mír křesťanský zdvihal, Srlína dotýkaje, i mnoho lží v svém listu obrazili i zrady dotýkajíc ListářRožmb 2,276 (1443). – Srov. obrážěti 5 5. koho/co (čím [nadpřirozeným n. děsivým]) ohromit, omráčit: jenž [veliká záře] ji [Věhlasnost] bieše obrazyla, že málem smysla nezbyla VítAlan 14b; obrazil si [Hospodine] prvá má nemocná vezřěnie divným svým osviecením PasMuzA 463; duše…tak velikým divem bude obrazzena, že od svého stavu z kořen bude vyražena Kruml 326; tu jest pevná stráž, tu…obrażen bývá duch zlý a hrozí se JakZjev 331b; ║ aby násilé nečinil [mocný] křikaje, laje, hrubú řečí obraze, že o svú při lekna se [poddaný], mluviti neumie RokLukA 89b zakřiknuv Srov. obramiti Ad 1: další doklad po r. 1500 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
obraziti, -žu, -zíš ned. (peníz) vyrazit, ražením vyrobit; narazit (si), nárazem poranit: aby snad neobrazil o kámen nohy tvé; (co o co) zavadit něčím o něco: aby oči obrazil viděním o ty svátosti tělesné; (co komu) otlouci o hlavu, vyspílat za něco (expr.); (koho, co čím) ohromit, omráčit; — obraziti sě (o co) nárazem si ublížit; zranit se; odrazit se od něčeho, (v mysli) najít odraz, znovu se vyjevit; (v co) proměnit se, zvrhnout se: dobrost v zlobu sě obrazi, dobrá vášně sě pokazi Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obraziti dok. = uraziti; zaraziti; omrknouti; — lečením obraziti = poděsiti, postrašiti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|