obrážěti, -ěju, -ie ipf. (pf. obraziti)
1. co (čím) otloukat, otesávat: když stavějí domy, že tam kamenie obraziegi oškrdem, co jest na překážku RokLukA 130a; ║ jakožto obrazzege hřěbík hřěbíkem vydal [Kristus] jim [farizejům] jinú otázku LyraMat 135a retundens vyrážeje klín klínem; confringens obrazieti budeš VýklKruml 101b (Job 38,11: zrušíš [moře] své vlny BiblOl, ~Lit, zlámáš ~Pad, rozrážeti budeš ~Praž) rozrážet budeš
2. co [svou nohu] o co nárazem si zraňovat, otloukat si: ktož ustavičně hledí nahoru, na cestě své častokrát padá a obráżij nohu o kámen těžce JakZjev 438a
3. co nešetrně se dotýkat něčeho, urážet něco: našich věrných žaloba častá uši dobroty našie obrazie MajCarA 51 aures… pulsavit; ale hned všeliká proměna zřízenie starého mysl obrazij i uši uráží VšehB 268b
4. co [mysl] o co nechat odrážet o něco (fig.): aby mysl svú obrazege oň [obraz] vzdvihl ji a přichýlil k té věci, již ten obraz znamená HusVýklN 43b (obraze ~B, ~M)
5. expr. co [vylhaného a hanlivého] (komu) otloukat o hlavu, znovu a znovu předhazovat: v onu složenú lež sáhnú [nepřátelé], tu jazykem obrazegy LegKat 53; poněvadž v mnohých kútech kacířě mi obraziegi proti spravedlnosti (-wdl- rkp) a právu HusKorA 17 spílají mi kacířů
6. koho (čím) napadat někoho, dorážet, obořovat se na někoho, zvl. slovy: vytrhli sú z zástupu Alexandra, ano jeho obraziegi židé BiblKoř A 19,33 (otrážejí ~Ol, ~Pad, táhli ~Praž) propellentibus eum Iudaeis; invehit obrazie MamUKA 25b; invehit obrazye SlovAnon 4a; propellentibus obraziegi aut vyhánějí MamKapR 152a (A 19,33)
V dokladu hústi u paprslky, a věžníci chrámy obrazegi PříslFlaš 42b význam nejasný. – Ad 6: za lat. invehere stč. též pomlúvati, zlostně haněti (VodňLact dd1a), příkřě mluviti (PoggioF 135a)