obramiti, -ḿu, -mí pf.
1. co [nohu] o co ochromit, zchromit něco, způsobit úraz něčemu nárazem o něco: ne forte offendas ad lapidem pedem tuum aby snad neobramil o kámen ŽaltGlosMuz 90,12 (aby…neobrazil ~Wittb, ~Pod, ~Kap, BiblLit, aby…neurazil ŽaltKlem, BiblOl, ~Pad, ~Praž). – Srov. obrama 1, ochromiti
2. koho/co (čím [světlem, žalem, nemocí ap.]) ochromit, omámit, zbavit schopnosti vnímání, pohybu ap.: nebeské světlo…jako slunečným poprslkem přěsvětlým každému z nich [přítomných] oči obramy, aby umierajíce muže slavného nikaž neviděli JeronM 32a ut…vibraret oculos; takú teskností obramen sem ProlBiblK 17b (ad Dn) affectus sum; aby snad, jsa hrózami velikými obramen, i nezapomenul všelikého mého naučenie TrojK 87a (jsa obraněn ~L) terroribus stupefactus; žalost i nemoc jej obrami BřezSnářM 120a sollicitudine et aegritudine torquebitur postihne; i zdali jest obramením zapomenutie smrtedlným obramen [Zikmund] Budyš 3b numquid est…letali lethargo attonitus; z…neduhu pomámenie, jímžto na tvé mysli jsi obramen Budyš 9b quo mente vexaris
3. koho [protivníka v diskusi] umlčet (popletením, zmatením), udolat, zdolat: ale Ježíš toho lákače obramyl a uhádal ukazuje, že duchovnie prácě má býti předložena přiezni tělestnéj LyraMat 88a confutavit. – Srov. obraḿenie 2
Srov. též obraniti a výklad I. Němce v LF 7 (82), 1959, 211n. – Ad 1: za lat. offendere stč. též udeřiti, uraziti. V uvedeném dokladě čtou Šafařík a Hanka neohranul. – Ad 2: srov. za lat. attonitus stč. též ohroḿený, omáḿený, otráṕený