obražovati, -uju, -uje ipf. (pf. obraziti), též obrazovati
1. co [kov] čím [ražbou] vyrážet na něčem něco: kúsky [stříbra]…snažně kuji, v škudly kružné pak zběluji, tvým [Prahy] je rázem obrazugi, abych tvój groš učinila Budyš 43b. – Srov. obraziti 1
2. koho v co čím [vráženým] zraňovat někoho, působit zranění někomu na něčem: jehož [zpovědníka] kakžkoli ne jednú, ale mnohokrát nožem svých hříchuov obrazuge [hříšník] v ucho GestaU 55 (jehož… ucho obřezuje ~B) offendit (v obraze)
Ad 2: za lat. offendere stč. též tepati