mořiti, -řu, -ří ipf.
k mor
1. koho, co (živého) mořit, hubit, usmrcovat, zabíjet
2. koho čím (hladem) mořit, trýznit, trápit
3. co ničit
4. admin. co (nárok, smlouvu ap.) čím (zápisem ap.) rušit, zneplatňovat
5. alch. co (látku) ředit (?)
Sr. hubiti, chlúditi, churaviti, kaziti, naviti, rušiti, umořovati, znobiti
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.27, citován stav ze dne 1. 7. 2025).
mořiti, -řu, -říš, impftiv., hubiti, ničiti, umbringen, zu nichte machen; stsl. moriti occidere. — Kosatcový kořen… červy v břiše moří Byl. Jg.; — to (ujednání) všecko vyzdvihuji, morzijm atd. KolCC. 35a (1557).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mořiti, -řu, -říš ned. mořit, hubit, ničit; rušit (smlouvu)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mořiti nedok. = umrtvovati, hubiti, ničiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.