ˣnaviti, -v́u, -ví ipf.; k nýti
co trápit, trýznit, soužit: král se vesele postavi, a jeho srdce bolest (boleſti ed.) nawi BawEzop 2964
Spíše jde o písařskou chybu (předloha měla asi bolest unaví)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
naviti, -v́ú, -vie pf.; k víti
co (z čeho) uvít, vitím vytvořit: na malým prútku tři ruože červené. Z těch tě [dívka] jedné ruože vienek nawila Pís Třeboň A 7, 139b
Naviti co nač (srov. návitek) dolož. až později (v. JgSlov 2,640)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
naviti, -v́u, -víš, impftiv., mořiti, plagen; souvisí s nýti. — Když dievka… domluvi…, k němuž nemám tolik smysla, bych mohl to vše vypraviti, tehdy mistři ſye nawieczy (sic) počechu, tuž mysléc v strachu Kat. v. 2123; král se vesele postavi, a jeho (sic m. j’ho) srdce bolesti (sic m. bolest) nawi Baw. 61b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naviti nedok. = mořiti, mučiti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.