mlatba, -y f.
k mlátiti
1. výmlat, mlácení obilí za účelem vydrolování zrna
2. mlat, humno, udusané místo určené k mlácení obilí
K 2: jen Bibl. Ve SlovVodň zapsáno jako mlatva. Sr. holohumnicě, holohumnišče, holohumno, humennicě, humnišče, humno, mlat, mlatebna, mlatnicě, záhumnicě
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
mlatba, -y, fem., mlácení, das Dreschen; stsl. mlatitba tritura, m. mlatьba. — Přistihne… mlatba vína sbieranie tritura Kladr. Lev. 26, 5; přistihne žeň mlatba messium tritura vindemiam Mus. tamt., Ol. tamt.; mlatba má tritura Pror. Jer. 21, 10, Pernšt. tamt. I k tomu jest podobný užitek světských prací a lopotí, jako mlatba bývá užitečna ŠtítBud. 180. mlatba tritura Prešp. 2359, BohFl. 745; mlatwa (m. -ba) též RVodň. 72c.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mlatba f. mlácení, sklizeň
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.