holohumnicě, -ě f.
k holý a humno
humno, mlat, udusané místo určené k mlácení obilí
V BiblDrážď zapsáno jako holumnicě. Sr. holohumnišče, holohumno, humennicě, humnišče, záhumnicě
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024).
holohumnicě, a z toho holumnicě, -ě, fem., humno, mlat, Dreschtenne; z holohumna. — Prášek, ješto na holohumnyczy bývá favillam aestivae areae Pror. Dan. 2, 35; pýřinu letnie holumnice Kladr. tamt., letnie holumnice Pernšt. tamt. Obráceno bylo (tělo) jako v pýř nebo v mrvu, ješto létá a na holumnicy bývá zdržena od větru BřezSnář. 50, t. na mlatě, když se tu čistí obilí váním atp. Dci holohumnycze mé Pror. Isa. 21, 10, za lat.: filii areae meae. Všěcky holohumnycie pšeničné areas tritici Ol. Os. 9, 1; holohumnycie a lisicě area et torcular t. Os. 9, 2; s holohumnice ex area Pernšt. Os. 13, 3. — holownice area MamV., trvám omyl.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holohumno n., holohumna, holumna f., holohumnicě, holumnicě, -ě f. humno, mlat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
holohumnicě, holumnicě f. = humno, mlat
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.