mlat, -a/-u m.
1. kovářské kladivo
2. bicí zbraň podobná kladivu
3. mlat, humno, udusané místo určené k mlácení obilí
K 3: sr. holohumnicě, holohumnišče, holohumno, humennicě, humnišče, humno, mlatba, mlatebna, mlatnicě, záhumnicě
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024).
mlat, -a, -u, masc., stsl. mlatъ malleus, z molt-. — Hammer, Streithammer: mlatowe neb kladiva Brig. 91. Pan Hynek z Dubé… mlatem německé helmy kováše DalC. 93. On leží zabit ot mlata a semu pak hlava sťata AlxV. 1755; Mazeus… pět Řekóv do smrti rani, o jednoho kopie přěkla…, čtvrtého mlatem unavi t. 1601; Filota… desět pohan mlatem zbi t. 1609; (Neguzar)… v tieskni mlatem, nožem raně t. 1677; — udidla…, mlat manipulus, pošva… Prešp. 2040 v kap. De armis, mlat též Rozk. 3161; brúsek…, brusidlo…, mlat *ambus…, kladivo… Prešp. 2472 v kap. De artificibus. — Místo, kde se mlátí, Tenne: pak-li na mlatu nic nenie BřezSnář. 188; humno, mlat area MamA. 16a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mlat m. mlat (stará válečná zbraň podobná kladivu)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mlat m. = zbraň bicí, kladivo, palcát
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.