mlátiti, -cu, -tí ipf.
1. co (obilí) mlátit, vydrolovat zrno; též fig.
2. bibl. koho čím („cěpem“) bít, tlouci
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
mlátiti, -cu, -tíš, impftiv., dreschen; stsl. mlatiti ferire, triturare. — Kdyz Gedeon mlatieſſe obilé cum excuteret Ol. Súdc. 6, 11, když mlátil a viel obilé Pražsk. t.; kdyż mlatiſs obilé Ol. Deut. 25, 4; mlatyty bude charpu… triturabit Pror. Isa. 28, 27. Prázden každý cěp ležieše, kto by mlatyl, nikte nebieše AlxV. 2256. — Kázal jej (David zajatý lid) cěpy mlatiti Ol. 1. Par. 20, 3 (ve Vulg. jinak).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².