|
|
|
horlivost, -i f. k horlivý 1. čeho (hmotného) horkost, žhavost 2. čí pro koho, co, ke komu, čemu ap. horlivost, rozhorlení, hněv, zlost 3. čí, čeho (hněvu) prchlivost, výbušnost 4. horlivost, náruživost, zanícenost, snažnost 5. čeho (citu) vřelost, vroucnost, bibl. „horlivost milosti“ žárlivost Též za lat. aemulatio, ardor, fervor, furor, pietas, zelus Sr. hornost, pomsta 4, prchlivost Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 14. 6. 2025). 
horlivost, -i, fem., Eifer, Zorn. — horliwoſt zelus MamC. 114b; hoříše horliwoſti EvOl. 58b, k tomu in marg.: morawſky horkoſty. Okázali se kruntové světa od horliwoſti boží ab increpatione Domini Pr. 2. Reg. 22, 16. O horliwoſti anebo o žehrání RešSir. 207a. Zlostná horliwoſt malignitas MamA. 28b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horlivost, -i f. hněv, zlost; prudkost Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
horlivost f. = hněv Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|