|
|
|
miesto, -a n. 1. koho, čeho, jaké místo, část prostoru nějak určená (vlastností, dějem, okolností, vztahem k někomu n. něčemu zde se nacházejícímu, působícímu ap.), (o části krajiny) území, (vyhrazené k určité činnosti) stanoviště s adj. vztahovým n. s gen. subst. označuje významově určité jméno místní: „miesto očistcové“ očistec; „miesto popravné“ ap. popraviště, „miesto bydľenie“ bydliště ap. v předložkovém spojení se zájmenem nabývá platnosti zájmenného adverbia: „ve všěch miestech“, „na všěch miestech“, „v každém miestě“ ap. všude; „na kterém miestě“ kde; „v některých miestech“ někde; „v žádném miestě“ nikde ap. v předložkovém spojení se zájmenem odkazovacím (též souvztažně s adv. relat. v následující vedl. větě) nabývá platnosti odkazovacího zájmena: „na ta miesta“, „v to miesto“, „na těch miestech“ ap. tam; „z toho miesta“ odtud v tautologické konstrukci po slovesech pohybu „s miesta na miesto“, „z miesta na miesto“, „s miesta k miestu“, „miesto ot miesta“ z místa na místo, sem a tam (sr. StčS s. v. „ot“ I/2) miesty místy, na některých místech, tu a tam (sr. ESSČ s. v. „miestem“ 2) 2. čeho, jaké, kde místo (jako část nějakého celistvého objektu), (v rámci složeného celku) část, díl; (těla) partie; (barevně odlišené) skvrna 3. čeho, v čem (textu) místo, úsek, pasáž admin. místo vynechané v úředním zápise pro pozdější doplnění jména 4. s číslovkou řadovou ap. místo, postavení v nějaké posloupnosti (řadě), „prvnie miesto“ bibl. nejčestnější sedadlo (sr. StčS s. v. „první“ I/2, I/6) 5. koho, čí místo, postavení, (v nějaké instituci) hodnost, úřad; „na miesto vstúpiti“ ap. koho nastoupit po někom; „na miestě býti“, „držěti miesto“ koho zastupovat někoho, „držěti miesto“ čeho nahrazovat něco na miestě koho ap., čeho (obce ap.) nabývá platnosti předložky „místo“ na místě, v zastoupení, (někoho směrodatného) z pověření, (kolektivu) jménem (sr. StčS s. v. „osoba“ 7) 6. čí, koho, čeho, k čemu místo někomu n. něčemu příslušející n. k něčemu vhodné, náležité (patřičné) místo „na miestě“, „na miesto“ čí („své“ ap.) tam (tj. na místě n. na místo), kam patří „miesto jmieti“, „miesto dostati“, „miesto dosáhnúti“ ap. kde, mezi kým mít (dostat) své místo někde, mezi někým, (začít) patřit někam, k někomu miesta nejmieti sobě nemít stání, být neklidný „miesto jmieti“ (o činnosti, chování ap.) kde být namístě, být náležitý, náležitě se uplatňovat se „miesto dáti“, „miesto nalézti“ ap. komu, čemu kde dát příležitost uplatnit se, (o vlivném) umožnit (zajistit) uplatnění někoho n. něčeho, (chování, citu ap.) dát průchod něčemu, projevit něco, k čemu (jednání) dát příležitost k něčemu „miesto jmieti“ čemu, k čemu mít příležitost (možnost) k uplatnění (k projevení) něčeho; s inf. mít příležitost (možnost), moci; „miesto jest“ čeho, k čemu je příležitost k něčemu 7. ve verbonominálních spojeních (zvl. admin.), admin. v pleon. spojení „miesto a konec“ ap. vyjadřuje obecně pojatý cíl n. výsledek děje „k miestu přivésti“ ap. co uskutečnit, provést, (záměr ap.) naplnit, (spor ap.) vyřešit, skoncovat „k miestu přijíti“ ap. dospět k (konečnému) (vy)řešení něčeho „miesto učiniti“ „miesto vzieti“ ap. o co, čemu vyřídit, vyřešit něco, mezi kým, komu s kým zprostředkovat dohodu, sobě ap. s kým dohodnout se s někým o něčem, vypořádat se s někým stran něčeho „miesto jmieti“, „miesto vzieti“ o co mít vyřešeno (vyřízeno) něco, s kým mít dohodu s někým o něčem „k miestu přijíti“, „miesta dojíti“ „miesto vzieti“ (o ději ap.) završit se, (o sporu ap.) být (s konečnou platností) vyřešen (vyřízen, rozhodnut), „konec a miesto vzieti“ skončit se „miesto sě stane“ o koho, o co dojde k (konečné) dohodě o někom n. něčem 8. v adverbiálním určení zvl. s odkazovacím zájmenem v tom miestě, v témž miestě, na tom miestě, na miestě o ději nastupujícím bezprostředně po předchozím, též v pleon. spojení s adv. „inhed“ na místě, hned, ihned (potom); po vedlejší větě časové tehdy (hned), tu hned (sr. StčS s. v. „namiesto“ 1) ot toho(to) miesta (dokdy ap.) od tehdy, od té doby; v přímé řeči odteď až do tohoto miesta až dosud 9. ot miesta úplně, docela (sr. StčS s. v. „namiesto“ 2) Sr. čas, město, namiesto Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 22. 11. 2024). 
miesto prep. s genitivem k miesto n. arch. též v postpozici místo (namísto) někoho n. něčeho; vyjadřuje někoho n. něco jako zástupnou okolnost děje: (o osobě) za někoho; (o věci, jevu ap.) v náhradu za něco; (o ději) ve funkci konj. podřadicí místo aby (s určitým tvarem slovesa); v platnosti doplňkové identifikace subjektu n. objektu děje ve funkci konj. podřadicí jako, coby Sr. pro B 1, za, jako Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.25, citován stav ze dne 22. 11. 2024).
miesto, -a, neutr., místo, Ort, Stelle, Platz, Raum; délkou odlišeno od město, v. t. — Miloval sem… mieſto přěbývanie locum habitationis ŽWittb. 25, 8, myeſto bydla ŽPod. tamt., miſto bydla ŽKlem. tamt.; na mieſtie svatém in loco ŽKlem. 23, 3. V tohož miezzto apoštola Matyáš jest dosáhl stola ApŠ. 69. (Alexander Dariovu manželku a sestru) v sestrú miezzto přijě sobě AlxH. 6, 11. myeſta loca Prešp. 16, myſto ves vicus MamA. 37a; mijeſto smutku Štít. ř. 21a, z jednoho mijeſta t. 15a, miéſto locum Ol. Ruth 1, 17, všěcka myéſta t. Deut. 12, 2, mnoho miéſt t. 2. Mach. 10, 17; na dvú mieſtu DalH. 31. Ztratí člověk v každém myeſtye, když… nenie štěstie AlxV. 2261. Vítaj, kráľu všemohúcí, ve všěch myeſtiech vše vidúcí Kunh. 146b, ve všěch myeſtech Modl. 133a (místa stejná); Hester postila sě po těch mijeſteech chodiec Štít. ř. 205b; v rozličných mijeſteech epištol jeho (s. Pavla) t. 38b. (Nečistý duch) chodí po mieſtach suchých HusPost. 47b. — Šidlo mieſto učiní, že šťetina vejde a za sebú vtáhne dratev ŠtítOp. 202. — Ot toho myeſta ex hoc nunc ŽWittb. 120, 8, ŽPod. tamt.: ot toho nynie. — Na ſwem mieſtie v těchto knihách bude psáno suo loco Mill. 6a, své miesto. — Hanebna myſta života svého pěknú rúškú přikrývají verenda Mill. 115b, hanebná místa. — Jménem míeſta v zápisiech jiného se nic nemiení, než moc pozuostavená k změnění toho zápisu, kterýž s mijeſtem jest, když se zapisujíciemu zdá VšehK. 185b, miesto v zápisích. — Aby ty věci spieše k mieſtu přišly MiscellB. 66a, k miestu přijíti, zustande kommen; — kak jí (moudrostí) jest vše k svému mieſtu přivedeno ŠtítBud. 34, k miestu přivésti, zustande bringen; sem člověk všie čsti otjatý ni jmám mieſta mezi mými, jěž sem vzplodil dary svými AlxBM. 7, 42, Gualth. 7, 20: cui nec locus inter amicos, miesto jmieti, Platz haben; — zlí neměli by mieſta své nevěře, kdyby atd. ŠtítOp. 86a, miesto jmieti, statthaben, stattfinden, angezeigt sein, gelten; nemá ť jmieti mijeſta truchlost Štít. ř. 38a; má-li zevné poznánie myeſto myeti Kruml. 459a; potad mieſto má slovo božie ŠtítPař. 42b; tento lék velmi zkušený ma mieſto k vyhnání červóv Rhas. 68; odpověd tato myeſta nema GestaBř. 121a; — tělesní čichové držie v mysli prvnie mieſto ŠtítPař. 27a, miesto držěti, Stelle einnehmen; — ktož by z nich (šlechetností, ctností) některé neměl, dal by mieſto hřéchu ŠtítOp. 119a, miesto dáti, stattgeben; gdež juž čsti mieſta nedadie AlxBM. 7, 26; (tom)u miezta nedadúce, vězte… AlxH. 11, 40; když uzříš, že třeba jest, daj mieſto vyčištění Rhas. 117; čemuž i předešlí ciesařové miesto dali admiserunt JustInst. 307; — co se Lídy dotýče, já s ní o to (t. o kus dvora a zahrádky) miſto vezmu do toho času KolB. 145b (1499; tamt. dále: slíbiv Lídy odbyti a s ni se umluviti), miesto vzieti, dohodnouti se, vyrovnati se; jestliže by Měrtl nezaplatil dluhu …a s panem Janem miſta nevzal t. 5b (1502); jestliže by Bohuslava v tom času neotbyl a s ním miſta a konce nevzal t. 173a (1500); — mezi nimi o to konec a miſto učinili KolB. 174b (1500), konec a miesto učiniti, urovnati, vyrovnati; — dokavadž by ta věc na miſtie postavena nebyla KolC. 4a (1587), na miestě postaviti, urovnati, vyrovnati. — Ve výrazích pro střídavost s miesta na miesto, z miesta na miesto: vždy se budú (lidé) stěhovati s mieſta na mieſto ŠtítPař. 103b, kterúžto (dsku) ktož s sebú nese, má provezen býti z mieſta na mieſto de loco ad locum Mill. 6b, s jednoho myeſta na jiné myeſto de loco ad locum t. 45a, — miesto ot miesta: vždy ji (protivnici církev) pudili mieſto od mieſta HusŠal. 22a. — Ve výrazích adverbiálních: Jetřich… té řeči přesta, běže k oři toho mieſta, bez střemnóv na oř skoči atd. Baw. 368, toho miesta, hned, auf der Stelle; — (Ludvík) láskú k té paní jsa zapálen a srdce jeho na mijſto v milosti hořalo RNeubgA. 122a, na místo, hned, auf der Stelle, illico; opat, vyrozuměv paní úmyslu, na mijſto velmi tím vesel jsa k paní řekl jest t. 202b; — to čiň, až sě na myeſto zhojíš Chir. 184b, na miesto, dokonce, úplně, zcela, gänzlich; když se opraví nález a na miesto se dokoná VšehJ. 37; (súdce) když při na miesto vyslyší tamt. 100; pověz nám na mieſto mzdu svú, kterúž bych měl dáti tobě Pr. Gen. 30, 28, Br. tamt.: oznam mi zejména mzdu svau (ve Vulg. není); (krejčí) na mijſto uměl šaty dobře dělati Ezop. 143a; oni ho (služebníci krejčího) tak dlauho bili, až… umdlen na mijſto byl t. 143b; — jenž (kníže, kopím byv prohnán) na tom myeſtye zdeše Pulk. 108a, na tom miestě, v tom miestě, auf der Stelle, illico; a jakž to (Maria) náhle povědě, na tom mieſti inhed vzvědě, že jest jiuž boha počala Hrad. 63b; jakž sem ji (Alžběta Marii) uslyšala, tak sem w tom mieſtie poznala, že jest již bohem počala t. 65a; (Alexander) inhed w tom myeſtye rozkáza, aby AlxV. 417; mistři w tom myeſtie k králi pospěchu KatBrn. 84; w tems miezztye, jakž ho (Jidáš rybáře) potáza, tak j’mu (rybář), jakž bylo, vykáza JidDrk. 71. — Vzato ve významu předložky: miesto, místo, statt, anstatt,· pojí se s gen. a klade se dílem před svým pádem, dílem po něm: Matiáš apoštol losem Yudy miezzto vzatý ApŠ. 46 (tamt. 68 miesto subst.: v tohož miezzto apoštola Matyáš jest dosáhl stola, v. zde napřed); (Alexander) oně obě (t. Dariovu manželku a sestru) ſeſtru myeſto přijě sobě AlxV. 1921 (za to na stejném místě v AlxH. 6, 11 miesto subst.: oně obě v sestrú miezzto přijě sobě, v. zde napřed); aj, to ť jest Jan mieſto mne syn Hrad. 60a (praví Ježíš matce), budeš Jana mne mieſto syna jmieti t. 91b; Bŕacislav… knyezye myeſto zemí vládnieše DalC. 74; ciesař do Říma chtieše jěti…, káza s sebú knězi českému jěti, kněz myeſto ſebe káza kněziu Bŕacislavovi synovci svému t. 61, sebe mieſto DalJ. tamt. z rkp. V; kněz ſebe myeſto káza v zemi Božějovi a Mutyni býti t. 56; král Václav Ottu bavorského ſebe myeſto do Uher poslal bieše t. 98; když tu věži děláchu, klí myeſto wapna jmějiechu t. 1; ustavil jest Kristus myeſto ſebe papeže Štít. úč. 146b; starosty jsú boha mieſto na tomto světě Kruml. 123a; pak-li bych kterého z těch (rukojmí) nemohl jmieti, ale jiného dobrého toho myeſto postaviti… List Vrat. 1398; jiní mieſto gich sú nastali loco eorum Ol. Bar. 3, 19; to (zlato) vážili miefto bláta Baw. 203; když jě (obyvatelé jeleny) opitůmie, jezdie na nich myeſto konij Mill. 46a; kto cizie sbožie prodá mijeſto ſweho Pr. pr. 256. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
miesto n. místo; miesto držěti zaujímat místo; k miestu přivésti provést, uskutečnit; toho miesta hned, na místě; na miesto úplně, zcela; na tom miestě, v tom miestě tehdy, hned tehdy, ihned Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
miesto n. = místo; — toho miesta = v tu chvíli; na tom miestě = ihned; na miesto = dokonce, úplně, zcela Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|