|
|
|
měrný adj. mierný³ adj. k měřiti, miera 1. (o nauce) měřicí, (ve funkci gen.) měření 2. (o pomůcce) měrný, měřicí, určení k měření 3. (o délkové n. plošné míře) vyměřený, měřením (náležitě) stanovený (?) 4. měřitelný V dokladu metropolis měrné město VýklKruml 191a jde o kalk bez vztahu k původnímu významu lat. výrazu Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024). 
mierný¹ adj. k mieřiti¹ 1. (o střelci) mířící náležitě (?) 2. s inf. zaměřený na něco, vycvičený k něčemu Autor: Milada Homolková, Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
mierný² v. mírný Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
mírný adj. též mierný² adj. k mír¹ 1. mírný, (ve funkci gen.) míru; (o území, vladaři) s kým jsoucí v mírovém stavu, „pokojný“ 3 2. jsoucí výsledkem smíru 3. (o smlouvě) mírový, nastolující mír 4. smírný, smírčí, mírotvorný, vedoucí k (s)míru 5. komu zachovávající mír s někým 6. mírný, smířlivý, nevyjadřující nesouhlas 7. mírný, klidný, pokojný 8. mírný, nedosahující velké intenzity Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
1. mierný, adj. z miera, přiměřený, angemessen. — »Pomahaj bóh!«-, k tomu není myerna odpověd »daj to bóh!«, sed »bopomozi!« LupPost. 293b. — Adv. -ně mierně trefně, trefujíc: tak miernie uměli z praku házeti kamením, že se vlasu nechybili ad certum Pr. Súdc. 20, 16. — Jiné jest měrný (z měřiti), v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. mierný m. mírný (mír), v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mírný, mierný, adj., pokojný, Friedens-, friedlich; z mir, mier, stsl. mirьnъ pacis, pacificus. — (Marie) devátú jest radost jměla, když na letnicě viděla… svatého ducha poslánie apoštolóm i všěm věrným, myrnym, pokorným… křesťanóm Hrad. 75b. O mirnych obětech pacis Comest. 79a. V sloviech myernych verbis pacificis Ol. Deut. 2, 26. Na myernye cěstě ODub. 17, na myerne cěstě t. 18. V mierné a pokojné zemi VšehJ. 49. — Adv. -ně mírně, mierně: mirnye mluviechu pacifice ŽWittb. 34, 20. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mierný, mírný adj. kdo zachovává mír, pokojný, mírumilovný; mierný někomu věrný; mírný; přiměřený Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mierný adj. = kdo mír zachovává; — mierný někomu = mírný k někomu, věrný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
mírný, mierný adj. = v míru žijící, pokojný Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|