|
|
|
mieřiti¹, -řu, -ří ipf. k miera 1. na co, kam mířit, cílit 2. kam mířit, směřovat, obracet se nějakým směrem, zvl. fig. 3. s inf. zamýšlet, mít v úmyslu K 2: jen Chelč. Sr. namieřiti Autor: Milada Homolková, Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
mieřiti² v. mířiti Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
mířiti, -řu, -ří ipf. mieřiti², -řu, -ří ipf. k mír¹, sr. pomířiti, smířiti 1. koho s kým (božským ap.) smiřovat někoho s někým, nastolovat mezi někým stav dodržující předepsaný n. požadovaný řád věcí 2. koho (protivníky ap.) jak smiřovat někoho, přivádět k míru 3. koho upokojovat, zklidňovat Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
1. mieřiti, -řu, -říš, impftiv., mířiti, zielen; zdloužením odlišeno od měřiti, v. t. — Nejedna batožná duha… modráše sě…, kadyž mukař bičem myerzyl Kat. v. 2352. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. mieřiti m. mířiti (mír), v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mířiti, mieřiti, -řu, -říš, impftiv., smiřovati, versöhnen, aussöhnen, Frieden stiften; stsl. miriti pacem facere. Z mír, mier. — Abych jě (já, Marie, hříšníky) mirzila s tobú Hrad. 121b. Jiné napomínaje neb uče…, neb mieřě a smlúvaje hněvivé HusE. 1, 122. I myrzyeſe jě (Štěpán bratry) reconciliabat Koř. Skutk. 7, 26. Kristus nás s otcem svým mijřij RešSir. 301a. (Allektor) nepřátely mierzy RVodň. 161a. myrz pacifica MamB. 23b. — Sami páni jěchu sě vaditi…, opět sě jěchu myrzyty, na Němcě jiezdy činiti DalC. 93, mířiti sě. Lidé, kteříž by se často mírzili, omrzejí, vždy by se chtěl mirziti i vadí se; tak my k každým hodóm vždy se mírzyme RokycEvJan. 110b. Abychom se raději… myrzili, nežli sobě jaké příčiny dávali KolD. 50a (1582). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mieřiti, mířiti, -řu, -íš ned. mířit; smiřovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mieřiti (m. mířiti) nedok. = smiřovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|