|
|
|
měřiti, -řu, -ří ipf. sr. miera 1. co, koho čím ap. měřit něco, někoho, zjišťovat rozměry něčeho, někoho; (pozemek) vyměřovat; též fig. očima měřiti co sledovat 2. co (hmotného) čím (mírou) měřit, odměřovat; (objemného) na co (míru) zjišťovat objem pomocí něčeho; (těžkého) vážit, odvažovat 3. co (vzdálenost) měřit, odměřovat 4. co, čeho k čemu poměřovat něco s něčím 5. čím měřit, provádět měření 6. komu čím, v co ap. jak (stejně ap.) měřit, vyměřovat, stanovovat náležitou odplatu nějakého skutku 7. koho, co (jednání ap.) jak měřit, posuzovat, hodnotit Editoři někdy mylně přepisují do podoby měřiti sloveso mieřiti, sr. že sú ku konci neměřili jíti … úmysl ku konci jíti ArchČ 2,272 (1450); mysléce i měřiece k tomu, aby … ArchČ 2,210 (1446) aj. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 24. 4. 2024). 
měřiti, -řu, -říš, impftiv., messen. Za stsl. mêriti metiri vyvinulo se v češtině jednak měřiti, jednak mieřiti = mířiti, zielen, v. t.; rozdílné kvantity užito k rozlišení významu. — V kteréj mieře myerzity budete, túž vám bude otměřeno Krist. 41a; v které koli mierziſs mieřě, v túž mieru bude oddáno NRadaB. 1112. myerzili ſu v měřici mensi sunt ad mensuram MamA. 29a. Vóle má podlé miery mijerzena býti Štít. ř. 56a. (Lidé) mierzie slovo božie k sobě ŠtítPař. 42b. Straba …když (z bitvy) ujide… do svého domu, uzřě, že jeho žena dušiu béře…, uzřě u nie oščěpem ránu, již pozna v bojiu od sebe dánu…; uzřěv, že ušiú nemějieše, an v tobolcě uši mějieše, jě sě k (h)lavě jiú myerzyty DalC. 20. — Vážiti, ceniti, bezpochyby podle stněm. wâgen = vážiti (na váze), t. j. vážením měřiti a cenu ohledávati. Buoh, jehož u paměti jmám i v ňehožto já věří, toho nade všecko myerzy Kat. v. 1289; v ňehožto (boha) ta panna věří a tak jej vysoce myerzy t. v. 1417. — (Císař praví): musí ť jíti má poprava na každého, ktož to myerzy, ež v Krista… věří Kat. v. 1134, měřiti = vážiti, odvážiti se, podle stněm. wâgen = in die wage legen, aufs geratewohl daran setzen, wagen Lex. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
měřiti, -řu, -říš ned. měřit; přiměřovat, přirovnávat; vážit, cenit; odvážit se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
měřiti nedok. = přizpůsobovati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|