|
|
|
mír¹, -a/-u m. též mier, -a/-u m. 1. mezi kým rovnovážný stav zachovávající řád věcí, navozený mezi člověkem a božskou bytostí cělovánie míru ap. eccl. (později mešní) obřad pozdravení pokoje, osculum pacis 2. ojed. eccl. meton. pozdravení pokoje, „cělovánie míru“ 3. pacifikál, předmět předkládaný věřícím k líbání při mši 4. mír, poklid, pokojné soužití, soulad v bytí s někým, vztah s někým bez svárů 5. mír, pokoj, soužití bez ohrožení, klidový stav v zemi 6. (se zeměmi, jejich představiteli ap.) mír, neválečný stav, stav bez ozbrojených střetů v míru i nemíru jur. trvale, věčně 7. (se zeměmi, jejich představiteli ap.) mír, stav nastolený jako protiklad války v důsledku jednání s mocenskými představiteli 8. jur. jaký (vikpildský ap.) mír, stav klidu zbraní dohodnutý na vymezeném území, zvl. zemský mír („lantfryd“); meton. území spadající pod pravomoc autority zaručující onen mír 9. aktuálně platné omezení bojových akcí, zvl. časově určené, příměří („přímiřie“), popř. období, v němž toto omezení trvá 10. mírové jednání, popř. mírová dohoda 11. pokoj, klid, stav vyrovnané mysli 12. arch. poplatek za zajištění míru, za poskytnutí vojenské ochrany (?) 13. dlúhý mír bot. rostlina s vysokou lodyhou, bažanka (?) K 5 a 6: dolož. často v dvoučlenném spojení mír a pokoj, mnohdy užitém jen za samotné latinské pax ap. K 13: za lat. flos canapi – asi mylné čtení původního flos campi Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
mír², -a/-u m. Jen PísHosp a její výklady Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
1. mír, mier, -a, -u, masc., pokoj, Friede; stsl. mirъ pax. Stč. mier vyvinulo se z mír; odtud i příměřie. — Na cěstě myra pacis ŽWittb. Zachar. 79, člověk myru mého pacis t. 40, 9. Obiženstvie myra abundantia pacis t. 71, 7. Hledaj myra ŽPod. 33, 15, myera mého t. 40, 10, nenie myeru t. 37, 4. Řěčská země v-myrzie stáše AlxV. 84; v-myrzye DalC. 62, v-myru býti tamt., v-miru in pace ŽWittb. 28, 11, w myru Modl. 2b. Daj nám všěm žizn a mir v zemi Pís. Hosp. Vece jim: myr vám! pax vobis EvSeitst. Jan 20, 19, t. Jan 20, 21; rcěte: Myer domu tomuto! pax EvVíd. Luk. 10, 5. Chvála na vysostech bohu a na zemi myr lidem dobré vóle! pax EvSeitst. Luk. 2, 14. To ť dávaji vám myr pacem Ol. Num. 25, 12. Svú opatrností mieer a pokoj jednala KřižB. 84a. Aby myer a pokoj učinil Hod. 37a. Ten jemu (apoštol Ježíšovi) myer pocelovánie dadieše t. 38a. Mým bičovníkóm smola s sirú u pekle… hotova (jest) beze všeho myeru t. 88a. — mir pax ŽGloss. 121, 8, ŽKlem. 84, 11, concordia tamt. 139b, treuga Prešp. 2139; — myr pax ŽWittb. 124, 5; mír Ol. 4. Reg. 9, 22, mýr tamt.; myr (opravou z myer) Kruml. 208b, t. 211a. — Daň toho jména: tributum, quod mir vocatur ČelMěst. I, 4 (1231); desátý díl daně řečené mír TomP. 1, 77. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. mír, -a, masc., svět, Welt; stsl. mirъ mundus. — Ty spase všeho myra totius mundi Pís. Hosp. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mír¹, mier m. mír Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mír² m. svět Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
mír (stsl.) m. = svět Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|