mehnutie, -ie n.
k mehnúti
1. čeho (oka), čím (okem) mihnutí, mrknutí, kmitnutí
2. v oka mehnutí okamžitě, ihned
Sr. mženie, hnutie, okamženie
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
mehnutie, -ie, neutr., mehnutí; z mehnúti. — Okem mehnutie BrigF. 47b. By mehnuti(m) oka svého koho přivábil BřezSnář. 124; pak-li žena přivábí mehnutim k sobě tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².