mehnúti, -nu, -ne pf.
čím (okem) mihnout, mrknout, kmitnout
Sr. blíkati, mhúrati, ponuknúti
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024).
mehnúti, -nu, -neš, pftiv., pohnouti; — mehnúti okem, očima = mrknouti, zwinkern, stsl. mьgnąti nictare. — Kněz tú palmú jich požehna; tak jako by okem mehna, buoh bolesti jich ukráti a zdravie jim jich navráti Vít. 40a. Ktož (okem) mehl BřezSnář. 124. — Odtud mženie oka, oka-mženie.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
mehnúti, -nu, -neš dok. pohnout, mihnout; mehnúti okem mrknout
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.