|
|
|
hnutie, -ie n. k hnúti, hnúti sě 1. čeho hnutí, malý pohyb; (vody) zvíření; (země ap.) třesení; (nebe) bouře, bouřka v oka hnutie, v oka hnutí ap. v mžiku, okamžitě, ihned (sr. StčS s. v. „okamženie n.“ 2) 2. čeho (planety ap.) otáčení, pohyb po kruhové dráze 3. koho, čeho kam přemístění, přesunutí; (vojska) tažení 4. čeho (váhy) nachýlení, odchýlení 5. ot koho, čeho odklon, odpadnutí 6. hnutí, změna, přetvoření bez hnutie beze změny, v stále stejném stavu 7. koho (člověka) jednání, konání, počínání 8. koho, čeho k čemu pohnutka, podnět, nutkání tělesné hnutie ke komu tělesná žádost, touha po někom 9. ke komu, čemu příklon, přichýlení 10. čeho (mysli ap.) pohnutí, dojetí, citové vzrušení; (hněvu) vzplanutí, vzkypění 11. pozdvižení, vzbouření 12. med. čeho (končetiny) hybnost, pohyblivost, schopnost pohybu Sr. hýbanie, pohnutie Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 4. 2024). 
hnutie, -ie, neutr., hnutí, Bewegung, Regung. — hnutye motus Prešp. 42. hnutie wiln motum fluctuum ŽWittb. 88, 10, hnutie wln ŽKlem. tamt., hnutye wln ŽPod. tamt. Nedaj w hnutye nohu tvú in commotionem ŽKlem. 120, 3, nedal w hnutie noh mých in commotionem t. 65, 9, w pohnutye ŽWittb. tamt. Svatý Pavel we hnutyu oka tržen jest v strastné miesto GalDl. 2b, we hnuty oka ML. 18a, hnutie oka, okamžení. — Uložil si ny… hnutym hlavy v liudech posuisti nos commotionem capitis ŽKlem. 43, 15, hnutie hlavy, znamení nevole, hněvu; Br. tamt.: aby nad námi hłavau zmítáno bylo, v Bibli 1857: k potřásání hlavy. — Kruh devátý (nebeský), ješto slove kruh prvnieho hnutie ŠtítOp. 297a, kruh hnutie, kruh pohybu nebeského (podle názoru starého); kruh hnutie prvnieho ŠtítMus. 51b. — Hnutí duchovní, vnitřní: (skutkové, kteří) z viery a z hnutie ducha svatého budú děláni úmyslem upřímým ChelčP. 7b; máme bedlivě znamenati vnitřnie hnutie svých žádostí Štít. ř. 253a; (duše) když všemu nepořádnému myſli hnuti tak ostála Kruml. 304a; hnutí zlé VšehJ. 53, vášeň; suggestio hnutye neb návod Vocab. 176a. — Čtvero hnutie jest, o ňemž mluvie filozofi: jedno jest z miesta na miesto; druhé, ješto přibývá něčeho, když roste, neb ubývá, když hyne; třetie, když s radostí zvieře táhne se k onomu neb k onomu; čtvrté, ješto v rozumu činí proměnu. Dlúhé ť řeči o těch hnutiech mají filozofi ŠtítBud. 37. — Porušenie jedovaté, pro kteréžto pochodí neſmyſſl a hnutie po všem těle Chir. 328a, hnutie = porušení, či omyl m. hynutie? — Komuž se krčí žíly, nebo když komu žíly mrtvějí a mrú, yako ſlowu neruos, totižto hnuti, učiň takto: vezmi krev vepřovú atd. t. 99a; nejasné. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnutie, -ie n. hnutí, pohnutí; pohnutka, nutkání; ve hnutí oka v okamžiku: kruh hnutie kruh pohybu nebeského (podle starých představ) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hnutie n. = pohnutí, bouře; pohnutka, nutkání Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|