|
|
|
lóno, -a n. 1. (muže, ženy) klín, spodní část trupu 2. (muže, ženy) lůno, klín, zevní pohlavní orgány 3. čeho (církve), čí nitro, jádro 4. med. ženská pochva, vulva 5. med. děloha Sr. břuchodřvi, břúšek, dětinec, futeň, hanba, kep, lože, materník, matka, vateň, tlaka, život Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
lóno, -a, neutr., lůno, klín, Schoss; stsl. lono sinus. — Nenaplnil lona svého sinum ŽKlem. 128, 7, ŽWittb. tamt.; w lonie mém in sinu meo ŽKlem. 34, 13, w lonye ŽWittb. tamt. U božiem lonye ApŠ. 74. Když jich (Ličanů prchajících) múdré panie uzřěchu…, po lonu sě poklepachu a svým mužóm velmi vzláchu DalC. 22. W lonye svaté cěrekve JeronMus. 17b. (Církev) nezavierá lonu (sic) milosrdného navracujícím sě Hilar. 28a. lono sinus ŽKlem. 78, 12, ŽWittb. tamt., Prešp. 1212, BohFl. 422, Lact. 151c. — lone in gremio Greg.; lono gremium Lact. 78d, do lona vložiti t. 203d; luono gremium RVodň. 61c. — Jejie luono vulvam Ol. 1. Reg. 1, 5, život její Br. tamt.; proč si z lona vyvedl mě de vulva ŽKlem. 145a. — Hníti káže lónu tvému putrescere faciat femur tuum Ol. Num. 5, 21, lonu tvému Mus. tamt.; vzhnie lono coniputrescet femur Mus. Num. 5, 27. — lono obnaženo verenda (patris) nudata Mus. Gen. 9, 22. Zdávené lono majě (eunuchus) attritis testiculis t. Deut. 23, 1. — Komuž lono oteče Chir. 162a; mine ť každý votok lona t. 162b. — Pažě morská neb lono sinus Mill. 108a, lóno, záliv (mořský). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lóno n. lůno, klín; mořský záliv Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lóno n. = lůno; záliv Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|