břúšek, -ška/-šku m.
břúško, -ška n.
k břuch, břucho
1. břicho, bříško
2. útroby, vnitřnosti
3. lůno, život
4. med. vypouklá, oblá část mozku, mozkový lalok
Dolož. též jako vl. jm. osob. Břúško. V některých tvarech nelze jednoznačně určit rod heslového slova. Sr. břušce
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
břúšek, -ška, masc., demin. z břuch, a břúško, -a, neutr., demin. z břucho, jako břušec a břušce, v. t. — Kto jest kdy byl u brziſku své matky ducha svatého pln a prvé svat, než sě narodil? Pass. 278. Ti dielové (mozku) brziſſka nazváni sú Sal. 740; ta brziſſka jsúť třepilostmi (Fasern), v nichžto duchové zvieřecí bydlé tamt. — brziſſek *entrum Prešp. 328, brzyssek *cutrum Rozk. 638, ryba nějaká. — Příjm. Brzizkonis (?) TomZ. 1388 n 311, s Brziſſkem švagrem svým KolB. 47b (1496).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².