|
|
|
matka, -y f. k máti 1. čí matka, žena mající dítě otec a matka ap. v. otec 1 relig. matka božie, matka syna, svatá matka ap. Panna Maria, Kristova matka 2. duchovnie matka v. duchovní 7 3. (o Evě) koho (lidí) matka, pramáti, zakladatelka rodu, též prvnie matka v. první II/ 1 4. čí příznivkyně, ochránkyně, dobroditelka, žena pečlivě se o někoho starající 5. Matka božie mariánský svátek, svátek Panny Marie 6. relig. fig. (o církvi ap.) čí, čeho něco nadřazeného, k čemu má člověk niterný vztah 7. čeho, čí základ, původ 8. med. děloha, část ženského rozmnožovacího ústrojí 9. med. mozková plena („plena“ 3) tvrdá matka med. podlebice milostivá matka med. omozečnice 10. zool. jaká („včelní“), čeho (včel) matka, včelí královna, samička udržující rod včelstva 11. agr. matečný strom K 11: jen ŠtěpMuz. Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Matka Sr. boží, otec, svatý Autor: Martin Stluka Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024). 
matka, -y, fem., Mutter; demin. z máti. Bývá zvláště v sing. a du., proti plur. matery. — Vzplaka otec, vzkvieli matka Jid. 5. Otčík i matka AlxV. 721; (Alexander) otčíka juž nejmějieše, Matky také nevidieše t. 125. (Alexander) matku (Dariovu) sobě vzě za matku AlxH. 6, 8. ſ matcu Kunh. 149b. Túto dvú matku setkánie Pass. 278. — matka genitrix Prešp. 1634. — Jeho duchovná matka, ješto jeho z svatého krstu zdvihla Pass. 404, duchovná matka, kmotra. — Modlitba od matky božie ML. 11a, k matce boží. Mezi matkama božíma ApatFr. 163a, mezi dvěma svátky P. Marie. — Matka včel apiaster MamA. 14a, Bienenmutter; včely královi svému, ješto matka slove, troji šlechetnost ukazují Brig. 137. — Matka, děloha, matrix Lact. 26b, Gebärmutter. Když které ženě vstúpí po porodu matka vzhuoru, učiň atd. Chir. 327b; polož jen (teplý obklad) té ženě na pupek a vstúpí ť jí matka zasě na své miesto t. 328a. Pak-li ť má (žena) v sobě matku nečistú, pař sě často lebedkú tamt. — matka planta MVerb., matki plantæ sunt raptæ de arboribus tamt., odnože. — (Krm raněného tím pokrmem) až do dokonalého smasenie tvrdé matky totiž vyššie mázdřice mozku se lbí Sal. 437, matka, blána na mozku, srov. máti. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|