léní adj.
léný adj.
1. (o živém tvoru) líný, lenivý, málo činorodý (pracovitý), lenošivý; též zpodst.
2. v čem (žádoucím) líný, lenivě ochablý, málo horlivý, liknavý
3. k čemu, čemu líný, lenivý na co, nemající vůli (snahu, zaujetí) k něčemu; „býti léň“ k čemu (činnosti) nechtít něco dělat
4. „býti léň“ s inf. být líný, neos. být někomu za těžko; „nebuď léň“ neleň
5. (zvl. o ději) pomalý, zdlouhavý, málo rychlý (čilý)
Sr. neléní, lenivý, lenostivý, leňovati sě, nedělný¹
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
léný v. léní
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024).
léný, adj., líný, träge, faul; stsl. lênъ piger. — Že ť jsem… k dobrým skutkóm lena ModlB. 104a. Povie leny: Lev jest vně! dicit piger Lit. Prov. 22, 13. — Srov. léní.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
léní, léný (jm. tvar lén, léň, kompar. lénějí, lénější) adj. líný, lenivý; zdlouhavý; léň mi (mě) mluviti nechce se mi mluvit; nelén býti nebýt zatěžko
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.