|
|
|
lákati¹, -ču, -če, též -aju, -á (?) ipf. koho, čeho, v čem, aby…, s větou obsahovou ap. toužit, dychtit po někom, něčem, být lačný něčeho Sr. lačný, lakomý, lakota, stsl. lakati GbSlov nerozlišuje slovesa lákati¹ a lákati². K původu obou sloves sr. Machek, Etym. slov.² s. v. lákati, lakomý a Rejzek, Český etym. slov. s. v. lakomý Autor: Barbora Hanzová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
lákati², -aju, -á, též -ču, -če ipf. 1. koho, čeho strojit úklady někomu, něčemu 2. koho čím ap. lákat, vábit; (o ďáblu ap.) pokoušet, uvádět v pokušení, zkoušet svést Sr. zkušovati, lákati¹ GbSlov nerozlišuje slovesa lákati¹ a lákati². K původu obou sloves sr. Machek, Etym. slov.² s. v. lákati, lakomý a Rejzek, Český etym. slov. s. v. lakomý Autor: Barbora Hanzová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
lákati, -aju, -áš, a také -ču, -češ, dychtiti, žádati, vábiti, sváděti, stíhati, trachten, verlangen, locken, Nachstellungen bereiten, verfolgen; stsl. lakati, alъkati esurire. — Daj, bych tě zř(ě) pozorně lakal Umuč. 2367. Všickni ve krvi lakagi in sanguine insidiantur Pr. Mich. 7, 2, Br. tamt.: o vylití krve úkłady činí. Dcery Sionské… zdrobna kráčejíce i nohama svýma łakagj incedebant Br. Isa. 3, 16, přeložení volné. — Jenž od tebe viery čeká, toho hlavy tvój meč laka AlxV. 121, l. čeho, koho. Ty lakaſs dušě mé insidiaris Ol. 1. Reg. 24, 12; pročež pak dušě mé lakaſs? insidiaris t. 1. Reg. 28, 9. lakal jest nepřietel dušě mé insidiatus est ŽKap. 142, 3; ot lakagiczich mne a persequentibus t. 141, 7. Ty budeš lakaty lstivě jejie chodidla insidiaberis calcaneo eius Mus. Gen. 3, 15. Když dělného člověka jeden diábel laka, tedy prázdného tisíc Kruml. 250b; prázdného hřiech laakaa Štít. ř. 203b. Věc, jíž nás črt laka Štít. uč. 109a. Herodiáška lakaſſye jeho EvOl. 317a; jehož lacze diábel lstivý Vít. 76b. Devěř jejie (Matodianin) neprávě ji milujě zlým skutkem jie lakaſſe Pass. 286. — (Zlý) laka, aby popadl chudého insidiatur ŽKlem. 9, 9 (30), lákati, by… Soběslav jě sě lakaty, zda by mohl města dobyti Pulk. 123b; (Oldřich) jal sě lakaty, kterak by k zemi přišel (země dostal) t. 120a. — Oldřich jal sě lakaty české země jmieti Pulk. 74b, l. s inf.; Přemysl lakaſſe Prahy dobyti Pulk. 131a. — Otžeň ote mne mé… lakagyczye vrahy Modl. 24a. Nedvěd lakagyczy insidians Pror. Jer. Lament. 3, 11. — laka insidiatur MamA. 25b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lákati, -aju, -áš i -ču, -češ ned. lákat, vábit, svádět; dychtit, žádat: daj, bych tě pozorně lákal; číhat, činit úklady; stíhat; (čeho) toužit, bažit po čem, usilovat oč: toho hlavy tvój meč láká Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lákati nedok. = číhati, úklady činiti, pokoušeti; (něčeho) = toužiti, hladověti (po čem), žádostiv býti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|