lačný adj.
1. lačný, hladový, nesytý; též zpodst.
(o období) provázený hladem
2. vyhladovělý, strádající nedostatkem potravy
3. ojed. zpodst. žrout, nenasyta
4. (o šelmě) lačný, dravý, útočný
5. čeho, z čeho lačný, žádostivý, dychtící po něčem
6. (o žaludku) lačný, prázdný; přen. (o měšci) prázdný
7. med. lačné třěvo lačník, část tenkého střeva
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Lačný. K 3: jen SlovRoh, sr. břicháč, hrdláč
Sr. hltavý, lakomý, lakotný, nesytý, postní 5
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024).
lačný, adj., nüchtern, hungrig; stsl. lačьnъ esuriens, z lak-, alk-. — laczny nasyceni budú famelici ŽWittb. Ann. 5; dává kirmi lacznym esurientibus t. 145, 7, lacnim ŽGloss. tamt., lacznym ŽPod. tamt. laczny šťenci AlxV. 1414. Až by ten psík laczen Hrad. 103a. Aby byl stráven od sedmi lvóv lacznych Kruml. 63a. Ulom lacznemu chleba Alb. 60b. — Když přijdeš k mému obědu, zaženeš svú laċnu biedu Baw. 79. — Jez (topenice) na laczny žaludek Chir. 223b, lačný žaludek; (pí ten nápoj) vždy na laczny život t. 294a, lačný život; aby (lev) měl pokrm w laċnem času Baw. 91, lačný čas.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lačný adj. lačný, hladový: lačný čas doba, chvíle hladovosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lačný adj. = hladový; — lačný čas = čas hladu
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.