lakota, -y f.
k lákati¹
1. čeho (chleba), v čem (pokrmech a nápojích ap.) nadměrná chtivost, žádostivost, zvl. jídla a pití
2. obžerství, nadměrné jedení a pití
Sr. lačnost, lakotnost
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 6. 2024).
lakota, -y, fem., přílišná žádost jídla a j. požitků, kochání v těch požitcích, Fressgier, Naschhaftigkeit; stsl. lakota libido. — lakota, to jest kochánie v jedení a pití ŠtítBud. 224; lakota nebo obžerstvie a opilstvie ŠtítPař. 114b. Znamenaj hřiech lakoty, totiž obžerstvie OpMus. 134b. lakotu člověk viece jeda neb pie, než slušie, ukrátí sobě život Štít. uč. 101a. (Člověk) brzo sě dá na lakomstvo a na lakotu ŠtítBud. 202. Střěz sě lakomstva, lakoty také Hrad. 49a. Co j’ dřéve lakotvv marnost utrácala, to spravedlnost na chudé obrať Štít. ř. 74a. Obžerná lakota zdali těžkostí nečiní? t. 98b. Z lakoty vychodí nečisté a nekázané veselé OpMus. 134b; z lakoty (vychodí) ohlúpenie mysli tamt.; (smilstvo) pochodí ť z kořene lakoty JeronMus. 18a. — lakota gula SlovD. 75b, gulositas Prešp. 1419, cupiditas JeronMus. 16.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lakota f. nenasycenost, žravost, obžerství, opilství: lakota, to jest kochánie v jedení a pití; náruživost, vášeň: (smilstvo) pochodí z kořene lakoty
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lakota f. = obžerství, nadměrné jedení a pití; přílišná chtivost jídla a jiných požitků tělesných
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.