|
|
|
dráti, deru, déře ipf. 1. koho, co, čím (ostrým) drát, drásat, rozdírat, rvát, trhat; přen. co trhat, poškozovat 2. co s koho, s čeho drát, rvát, trhat, strhávat 3. kým cloumat, trhat 4. koho trýznit, trápit 5. co krást, bez vědomí n. proti vůli majitele si přivlastňovat; koho (poddaného, nepřítele ap.), na kom dřít, odírat, okrádat někoho (expr.) 6. co ostrým nástrojem zpracovávat, (úhor) rozorávat, (vlnu) mykat, pročesáváním zbavovat nečistot 7. ojed. o co čím (tvář nosem) třít se, dotýkat se K 1: sr. drásati Autor: Barbora Hanzová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 27. 4. 2024). 
dráti, deru, déřeš, impftiv., reissen, raufen, rauben, plündern; stsl. dьrati, derą scindere, lacerare; z der-. — Jednoho hrabí diábel tak posědl, ež sě sám rukama draſſe Pass. 396; sám sě hněvy dera dilaniens Otc. 8a. (Zvíře), jenž hlavu dýře Pam. 3, 112. Smil (z) své hlavy vlasy dera vece DalC. 76; vlasy s hlavy derúce DalJ. 105 z rkp. Z; přietelé po nich (tonoucích) hlediece vlasy s svých hlav dráchu DalJ. 105 z rkp. Ff. Dietě tvář starostinu draſſe Pass. 270; (otec) derra svú tvář t. 326. Počěch draty ſwogie lyczie AnsW. 2a; derucz líce Trist. 396. Prsi své drati budeſs lacerabis Ol. Ezech. 23, 34. Ti všickni (Čechové) srazichu sě s nepřátely…, z ořóv ostruhami žíly derúce Pís. o bitvě u Kreščaku (při DalJ. str. 269). draaty a hrýzti maso Štít. ř. 136b; dráti (tak v rkp.) budú ptáci maso tvé lacerabunt Kladr. Gen. 40, 19. Rány znova drany Hod. 88a. A dra ho duch nečistý discerpens eum Koř. Mark. 1, 26. Červie (drakové) drachu jě svými paznohty ML. 19b. Katové (svatého Adriana) derucz, tepúc trýznie Pass. 479; dere Bartolo CisMnich. 97a (sv. Bartoloměje, jenž za živa odřen) a CisPr. 103b. Urban derze lýka Cis. z r. 1444. Urban derzye lýka CisMus. Když se lýka derú, nu na ně i s dětmi! Smil. přísl.I, 844. — Kteří sú chudé lidi drali Kruml. 389b, odírali; lovčí deru jě (chudé lidi) Hrad. 106b. (Žena útratná) mosí krásti, chudým draty, leckaks vylstiti Štít. uč. 57a. Miluj ty, ješto tak deru NRada 737 (radí vlk). — Tak ež sě juž siet draſſe Krist. 35a, trhala se. — (Oheň) mimo hvězdy pryč sě béře a ku ku povětří ſye derze Vít. 12a, dráti sě kam; těmi (húščěmi) ſye drachu Pulk. 48a, dráti sě kudy. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dráti, deru, déřeš ned. drát, trhat, drásat; vydírat, odírat; — dráti sě drát se, trhat se; prodírat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
dráti nedok. = vydírati Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|