li, ľ, conj., -li, zdali, jestli(že), nebo, an, -ne, num, si, vel; stsl. li si, vel. Připojuje se enkliticky k svému slovu, -li; odsutím samohlásky bývá z toho -l. — I. U významu tázacím. V otázce přímé: I to ly navracuješ hospodinu, hade bláznivý? hæcine reddis ŽWittb. Deut. 6, toli ŽGloss. tamt. Uxor clamat: To-ly je mé k hodóm nové rúcho, že mě tepeš za mé ucho? Mast. 386. Mercator dicit: Rubíne, ſkoro-ly mé masti budú? t. 128. (Žena táže se muže): kdy sě chcvě na trh bráti? chczewie-l jíti u pondělí? Hrad. 124b. Anzelmus vecě: Již ly byl konec bolesti jeho (Ježíšovy)? ML. 106b. Anzelmus jie (Marie) otáza: Byla-ly s’, milá paní, při téj příhodě? Vít. 48a. Paní, nebuď ti trudno tázanie mého, plakala-ly s’ tehdy syna tvého? t. 48b. Anzelmus vecě: Byl-ly který apoštol s ním, ješto tu obidu činili nad ním? t. 49b. Nadála-ly s’ sě, paní, by (Ježíš) byl puščen? t. 51a. Ó přehanební chlapi (praví císař mudrcům, v hádce jejich s Kateřinou přemoženým…), tak-ly vy na vašem smysle ženská moc již oblúdila i svú řečí přesúdila, jakž (= že) vás každý zmámen stojí? Kat. v. 2147. Jeden z nich (mistrův) přišťe…, řka: Ó ciesaři, proto-ly s’ nás sem přilúdil, aby námi smiech posúdil? t. v. 1539. — V otázce nepřímé: Ten… otšel ot tebe (Ježíš od Marie Magd., praví anděl) a juž neviem, tba-l co tebe Hrad. 32b. Bóh s nebě sezřěl na syny člověčie, aby sezřěl, geſt-ly (člověk) rozumný si est intelligens ŽWittb. 52, 3. — V otázce (přímé i nepřímé) rozčleněné, o členech dvou i více, A) není-li tu slov tázacích jiných, má člen první -li a druhý neboli poslední či nebo či-li; -li — či-li = utrum -an. Příklady: (Malchus, když byl přespal mnoho let a procitnuv do města vyšel) všeho města proměnu uznamenav, počě mysliti, we ſnye-li sě toto jemu děje, czy-li na jěvě Pass. 366, poče mysliti, we ſnie-li se jemu to zdá czy-li na jevě OpMus. 22a (místa stejná). Poslal jě k niej (Olibrius posly k Margaretě) řka: Děte, vizte, čie je toto dievka, ſobie-li volna jest czy-li komu v službu poddána Pass. 319. (Náš mistr) zyw-ly jest czy-ly umořen, my neviemy Vít. 48b. Kto bude vóli (boží) činiti, pozná učenie mé, geſt-ly od buoha, czy-ly já sám od sebe mluvím utrum ex deo sit, an ego a me loquar EvVíd. 7, 17. I povědě jim (Ježíš židům): Geſt-ly lze v sobotu dobřě činiti czy nenie? EvSeitst. Mat. 6, 9 (Vulg.: interrogo vos, si licet…) K dobremu-ly czy k zlému, k ſtatecznemu-ly czy k nestatečnému chtěla by sě (duše) obrátiti Štít. ř. 49a. Někdy dieme, jaké (co) jest, mieke (sic) -li czi tvrdé, ſuche-li czi mokré, ſiroke-li czi úzké, czrne-li czi bielé ŠtítPař. 19b. Kak jest (ženich) vzrostlý na životě, hrbowat-ly czi v lepotě, hradi-ly jmá czy zlé domy, ſlepi-ly je czy vidomý, mrzuti-ly czyly tvárný, ſkupi-ly jest czily dárný atd. Kat. v. 288 sl. Mohla jest o tom mluva býti, která by osoba svaté trojicě měla člověčenstvie na sě přijieti, otecz-ly, ſyn-ly, czi-ly duch svatý Krist. 8b. Nevieme, kdy (umříti máme), rano-li, weczzer-li, dnes-li, czzi-li zajtra GestBř. 79b. Sluſſij-li czili neſluſſije VšehK. 36a. — B) Když však členové jednotliví mají svá slova tázací, totiž tázací nebo vztažná zájmena nebo spojky z nich vzniklé, bývá k slovům těmto - mimo první - přidáno ještě -li; příklady: Chlap, když obohatie…, dobřě znav však nepozná tě; avšak ktož jmá dobré nravy, kto-lyz jest své viery pravý, (ten atd., v Alx. vazba začatá nedodělána) AlxV. 237, kto…, kto-li… Svatý Petr otáza jeho (knížete), kto by byl a odkad-li přišel Pass. 339, kto…, odkad-li… Ani kto kdy potom vzvěděl, kto sú, odkad-li sú byli t. 412. Což sě Pat(r)on pomodlil, czos-li prosě řěči prodlil, nemohl nic atd. AlxBM. 3, 33, co…, co-li… Němci pověděchu, czo sě na púšči stalo, czo-li sě nad nimi dálo Hrad. 27a. Czo tě připravilo, czo-ly k tomu tě vzbudilo, že jsi tak daleko jěla? Vít. 13a. Czo jest má mátě zavinila, který l jest hřiech učinila? Hrad. 51a, co…, který-ľ hřiech. A czoz sobě smutná sději, kde l ho nalésti uměji, kam-li mi sě obrátiti neb na kom rady prositi! t. 40a, co…, kde-li…, kam-li. Pověz mi, zcemu jest Ježúš smutek plodil, procz-ly je sě otci modlil? t. 47a, čemu …, proč-li… Každý nás své hoře vida, (p)rochz j’mu (Alexandrovi) živu býti kdy (da), (p)rochz li juž meškati vie(ce)? AlxH. 10, 34, proč…, proč-li… Již sě muši… tebe ostyděti (praví Kateřina poustevníku, jenž jí vykládal o ženichovi), mohla-li bych toho muže kak věděti, o ňemž s’ mi pravil, kde-ly bydlí Kat. v. 556 sl., -li…, kde-li. Svatý Petr zvodil jeho (knížete) po všech miestech, kde Ježíš kázal, kde-li které divy ukazoval, to miesto také, na ňemžto Ježíš ukřižován, odkad-li na nebesa vstúpil Pass. 339, kde…, kde-li…, (miesto, na ňemžto…), odkad-li… Anzelm jie (Marie) otáza: A kde s’ ty byla, czo-ly s’ v tu dobu činila? Vít. 49b, kde…, co-li…, Gdež byl mnohý nevěda, kam chtěl král, kam-li byl jěda AlxBM. 2, 21, kam…, kam-li… Ach mně smutnéj kam mi jíti, kde l mi milého najíti! Hrad. 37a, kam…, kde-li… Kak sta na smrt žalostivě vedena (ss. Petr a Pavel), kak-li sta od sebe žalostivě odpuščenie brala, o tom s. Dionysius (napsal) Pass. 302 Povězte mi, kde jste sě zde vzěli, czo li jste na tomto miestě sdieli? ba i kto vy je sěm poslal, kto li vám toto miesto dal? Hrad. 25b, kde…, co-li…? kto…, kto-li…? Naučil jest ny, czo prositi, kdy-ly, kde-ly, kak-ly, kterým-ly úmyslem Alb. 57a (podobně Kruml. 183b), co…, kdy-li…, kde-li atd. — V otázkách rozčleněných mění se význam -li členů pozdějších časem v nebo, a na př. za čso (čemu)… proč-li, proč… proč-li doloženého zde nahoře bývá čso… nebo proč, proč… nebo proč: otázasta jie (dva andělé MMagdaleny), czo hledá nebo procz kvílí Hrad. 32a, vizmyž…, procz-li ť (MMagdalena) pláče nebo procz stojí t. 28b. — II. U významu podmínečném: jestli, jestliže, wenn, si. Dostúpím (1. plur.) všie škody, neprzymem-ly své hospody AlxV. 430, nepřímem-li = jestliže nepřijmeme atd. Bracislav když to zvědě (t. že císař chce míti svůj stolec v Boleslavi), zemanóm tako povědě: Trzyeba-l mu sě v Čechách vztéci, a jáz budu v Němcích žéci DalC. 42, trzieba-l mu DalH. tamt. Sem ly ten pes ukradl, bóh daj, bych opsěl Rožmb. 176, jsem-li, jsi-li, jest-li…, jest-li to, že…, bude-li atd. Gſy-li syn boží, učiň, aby kamenové tito chlebem byli si es EvSeitst. Mat. 4, 3; Gfi-ly syn boží, pust sě za sě si es t. Mat. 4, 5. Ó člověče, gſy ly u veliké hřiechy zablúdil, gſy ly své svědomie poskvrnil, utec sě k Mariji ML. 29a. Gſſi-li komu sám uškodil, trp právo Vít. 61a var. Nem jest nelzě nikame ot tebe v země neznámé, v nichž sě nelzě bude skrýti, geſt-li nám tebe kak zbýti (praví Patron Dariovi) AlxBM. 3, 25. Pokus sám sebe člověk, geſt-ly svědomie čisto a geſt-ly se mysl as a něco povzdvihla k bohu Štít. uč. 122a. Geſt-ly to, že (braní odúmrtí) omlúvá obyčej jiný, však by měl, ktož béře odumrli, dávati almužnu t. 87b. Bude-li ť, že chlap ten (Ruben, otec Jidášův) snide (rkp. zznydee), tobě (Jidášovi) s sbožím žena příde Jid. 111. Tělo blažené bude, bude-l položeno podlé mého mistra hrobu Hrad. 38a. Bože milý, porúčiem sě tobě i Izaldu…, bude-li, že ona toho střeženie nezvie Trist. 155, v orig. stněm.: ist, daz si dise lage nicht… ersiht Gottfr. Strassb. Tristan v. 14643. Bude-li to, že Tristram tak hrdinný nalezen by byl Trist. 179. Ráda ť chci tak s ním umřieti, budete-l mi toho přieti t. 53b. Budete-l spáti si dormiatis ŽKap. 67, 14. — Výraz jest-li je vlastně = si est; ale ve větách podmínečných vtiskuje se, spolu se spojkou své věty podřízené že, ve význam pouhé spojky si, ustrnuje v slovo jedno a ustrnulé jestliže, jestli stává se spojkou, která znamená si, wenn: geſtli-ze sě (ve snách) bydlišťe čie rozšířilo a zveličilo i prosvětlelo…, nalezne radost BřezSnář. 146; pán náš… dávno od nás odjel a nevíme, jest-li živ či není, a geſtli že již umřel, tobě jako knížeti jest naším pánem býti Háj. 81b. — li spojeno s enklit. -s: Pro ňe (t. pro roucho těsné, lidé) nemohú nechtye-lys kleknúti tělem svým Štít. uč. 118a, -li-s= či, nebo. Moši pověděti, ješto mi mój otec vložil na srdce, že strýc mój, poſtyl-lys se jest czy-lys které mieval jiné utrpenie poň ve čtvrtek, aby jat nebyl Štít. uč. 145b, -li-s - li-s = buď — buď, buď — nebo. — Možná že sem patří také doklad: Rači… nás v hoře neuvoditi, li ſe v rozkoš provoditi Kunh. 151a (kdež psané li-ſe lze čísti li-se a také li-že; v Modl. 135b je za to: račiž… v hrózy nás neuvoditi, nezly v rozkoš provoditi, t. j. než-li, patrně neporozuměním). — Viz také pak-li, než-li zda-li, nezda-li.

-li, -l, -liž příklonná část. a spoj. -li, zdali (s významem tázacím): to-li je mé k hodóm nové rúcho ?; živ-li jest, či-li umořen, my neviemy (v. též či, čili); -li, jestliže (s významem podmiňovacím); li-s či, nebo