čili partik., pozd. též konj.
též čiliž partik., pozd. též konj.
ojed. též čiliť partik., pozd. též konj.
k či a li
1. partik. interog. v otázkách zjišťovacích či, zda, zdali
2. konj. disjunkt. ve zjišťovacích otázkách a ve vylučovacích spojeních tázacích či, čili, nebo; spojuje členské n. větné výrazy, které mají navzájem se vylučující smysl n. vyjadřují různé eventuality
3. konj. rektifikační ve zjišťovacích otázkách a ve vylučovacích spojeních tázacích či, či snad, nebo, anebo; připojuje větný člen n. větu zpřesňující předchozí údaj
4. konj. ztotožňující či, čili, neb, aneb; připojuje jiné pojmenování téže věci
Sr. neboli, zdali. V disjunktivních spojeních otázky kladné a záporné se v některých případech užívalo místo druhé věty spojení čili nic, které zde nabývá větnou platnost. (Sr. Fr. Trávníček, Neslovesné věty v češtině 2, Brno 1931, s. 57)
Autor: Hana Kreisingerová