leňovati, -uju, -uje ipf.
lenovati, -uju, -uje ipf.
k léní, léný
1. lenivět, ochabovat, malátnět
2. lenošit, (lenivě) zahálet
Slovníkové doklady, nelze vyloučit vynechání zvratného sě
Sr. léněti, leniti, leňovati sě, prázdniti
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
lenovati, -uju, -uješ, z léný, a leňovati, -uju, -uješ, z leniti; refl. l. sě, leniti, säumen, stsl. lênovati, l. sę non curare, pigrum esse. — (Čert) letí preč sě nelenugie Hrad. 11b. Protož jsú nemohli váhati meškajíce ani lenowati nedbajíce ChelčPost. 25a. K ňemu sě jíti nelenowaly Vít 22a. neleniuy se přijíti k nám Comest. 257a. nelenuy sě k službě BohDial. 350. — lenowati se pigrere Lact. 192b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lenovati, leňovati (sě), leňovati, leňovati sě, -uju, -uješ (sě) ned. váhat; meškat, lenit: k němu sě jíti nelenovaly
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.