leniti, -ňu, -ní ipf.
k léní
„neleniti“ s inf. nelenit, nemeškat; „neleně“ nemeškaje, bez otálení, neprodleně
Vzhledem k neznačení kvantity v stč. rukopisných zápisech nelze v některých kontextech odlišit přechodník neleně od adverbia neléně.
Sr. leniti sě, obleniti, léněti, leňovati, neléně
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
leniti, -ňu, -níš, impftiv., träge sein, säumen; též leniti sě. Stsl. lêniti sę pigrum esse. — Ty činiti neleny, konaj, v ňežto s’ sě uvázal Kat. v. 3441. Neroď sě k tomu leniti NRada 685. — Neleně, buď part. sem patřící, buď adv.: vnadný sledník… chvátiv sě stopy jelenie tiehne sě po nie nelenye, netbajě atd. AlxH. 9, 28. Tehdy sě sta krále říského volenie, proto král tam posla tři pány nelenye, Hrona z Náchoda atd. DalC. 88; srov. nelení, adj.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
leniti, -ňu, -níš ned. být líný; váhat, meškat; přech. přít. neleně bez meškání, hbitě, ihned: král tam poslal tři pány neleně
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
leniti (sě), leniti, leniti sě nedok. = líný býti, váhati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.