lečba¹, -y f.
k léčiti
Sr. léčenie, lékařstvie
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
lečba², -y f.
k lécěti
léčka, nástraha, past (též obrazně)
Sr. leč f., lečidlo, osidlo, past
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
1. lečba, -y, fem., léčení, das Heilen; stsl. lêčьba curatio, z lêk-. — leczby užitečnost curationum utilitas Pror. Jer. 30, 13; leczby tvé Pernšt. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. lečba, -y, fem., léčení, léčka, nástraha, Schlinge, Nachstellung; z lęk-, v. lécěti. — Skrýme lečьbi tendiculas Hlah. Prov. 1‚ 11. Ti položie leczzby pod tobú ponent insidias Ol. Abd. 1, 7. — leczbi insidiæ MamA. 26a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
lečba¹ f. léčba, léčení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
lečba² f., lečidlo n. léčka, nástraha
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.