neléně adv.; k léně, neléní
neprodleně, bez meškání: někde v les<ě neb u p>oľu chvátiv sě [honicí pes] <stopy> jelenie, tiehne sě po <ní> nelenye netbajě vše<ho ob>luda AlxH 356; tehdy sě sta krále říského volenie, proto král tam posla tři pány nelenye DalC 88,2; bez meškánie nelenye inhed do komnaty šedši [Kateřina] LegKat 951 hbitě; když by zjitra za rána, panic vzhóru nelenie vstana TandBaw 1024 (~P, ~S); ale Ptáček Kolín a jiná svéj strany města nelenie osadil jest SilvKron 77a impigre; ║ v chvále svého milého pána boha nelenie sě mějieše [mnich] OtcB 7b (nelenuje sě jmieše ~A, nelenoval se ~E) sedule nebyl liknavý
Lze též vykládat jako přechodník neleně (k leniti, v. GbSlov 2,227). — Za lat. impigre stč. též s pilností (MladJerF 126b); za sedule též pilně, snažně, ustavičně. Srov. náhle 2
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
neléní, adj., nelenivý, hbitý, nicht träge, emsig: ty s’ nelenye spomocnice Modl. 144a a Vít. 83b; neleni non pigri Koř. Řím. 12, 11; aby (obcování) bylo příkladné, snažné, nelenij ChelčPost. 22b. — Adv. -ně neléně: (Kateřina) bez meškánie nelenye inhed do komňaty šedši Kat. 54; (mníšek) ν chvále svého boha neleníe sě mějieše sedule OtcB. 7b; když by z jitra za rána, panic vzhóru nelenie vstana… Baw. 165a; srov. leniti.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
neléně adv. = hbitě, čile
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.