|
|
|
jímati, -aju, -á ipf. k jieti 1. koho, co čím (rukama ap.) uchopovat, brát, popadat 2. koho, co chytat, lapat; (zvíře ap.) čím lovit 3. koho, co zajímat, brát do zajetí; (viníka) zadržovat, zatýkat, brát do vazby n. vězení; (majetek) zabavovat 4. koho, co uchvacovat, zmocňovat se někoho n. něčeho; (o ďáblovi ap.) opanovávat; (o hnutí mysli) zachvacovat Sr. bráti, chytati, lapati, obstavovati, stavovati, věziti Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024). 
jímati, -aju, -áš, impftiv., bráti, chytati, nehmen, fangen; iterat. k jieti, jmu, prehendere, capere, zdloužením z jьm-. — (Bořivoj) v radu Němcě počě gymaty DalC. 63, v překl. stněm.: nam czu sinem rad. Žádosti zavodie vóli naši a gimagi ji s sebú ŠtítPař. 50a. Aby ho (měščěnína) nikterýž nepřietel nikdá negimal Pass. 357; aby gimal a vázal všěcky, jižto atd. t. 127. Jenž mě gima captivans Koř. Řím. 7, 23. Ptáčník, kdyžto gyma ptáčky v sietkách Hrad. 98b. gymam captivo Veleš. — j. sě jímati sě koho, čeho = chápati se. Hledáte mne zabiti, nebo řěč má negyma ſe vás sermo meus non capit in vobis EvOl. 224b (Jan 8, 37), Br. tamt.: řeč má nemá místa u vás. Jenž sě jímá Řád pz. 88, t. póvod, žalobník. Že počali ſe gimati a urukovati KolAO. 18a (1492, ops. na zač. XVI. st.). Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jímati, -aju, -áš ned. jímat, chytat; brát, pojímat: v radu Němcě počě jímati; — jímati sě (čeho) chápat se Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jímati nedok. = svírati, chápati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|