loviti, -v́u, -ví ipf.
sr. lov
1. co (ryby, ptáky ap.) čím (sítí) lovit, chytat, lapat
2. koho (člověka), co (duši) lapat, chytat, získávat
3. čeho (rybníku) vylovovat, lovením zbavovat ryb
4. koho (člověka) o co (majetek, život ap.) připravovat
Sr. honiti 6
Autor: Martina Jamborová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
loviti, -v́u, -víš, impftiv., jagen, fischen, fangen; stsl. loviti venari, piscari, capere. — Král zamysli chtě jěti lowit PilA. 2; (král) lowie zapomně hi domu PilB. 26. Kněz Oldřich o Postolopirtiech louieſe DalH. 41, za to DalJeš. tamt.: byl… lovieše (úpadkem imperfekta). Já jdu lowit ryb vado piscari Lit. Jan. 21, 3. Nero své lovcě lowit zvěři poslal Pass. 374. — Ješto udicí lowy mittentes hamum Pror. Isa. 19, 8. (Duš)ě bohu lowie svDB. 26. — Perly, jakož tuto lowie (margaritæ) capiuntur Mill. 109b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².