|
|
|
láska, -y f. 1. ke komu, mezi kým láska, přízeň, cit náklonnosti, obliby; býti v lásce koho být v něčí přízni; spásti láskou na co oblíbit si něco; „z lásky“ koho z něčí vůle mír, svornost; vjíti v lásku s kým uzavřít s někým mír, dosáhnout svornosti; vypásti z lásky vypovědět poslušnost, vstoupit ve svár 2. ke komu, mezi kým láska, žádost, zvl. milostný cit; obnoviti lásku koho uspokojit něčí žádost 3. nejvyšší ctnost, základní princip vztahu mezi člověkem a Bohem; fig. Bůh; „láska věčná“, „láska svrchovaná“ božská podstata 4. čí (jeho, vaše ap.) Jeho, Vaše Milost, oslovení krále, knížete, příslušníka vysoké šlechty ap. 5. alch. čeho (dvou prvků) sloučení Dolož. též v podobě lástka a jako vl. jm. osobní (m.) Láska a adj. poses. Láskóv. K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. M. Beneš, LF 115, 1992, 33–37. Sr. laskánie, laskavost, milost, milovánie, svornost, přiezn, příchylnost, jasnost Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
láska, -y, fem., Liebe; stsl. laska adulatio. — Aby sě všickni sešli a družbili w láſcie HusPost. 51a. Daleko býti ot laſky longe fieri ab amplexibus Ol. Ekkl. 3, 5. Majíci otce svého v veliké laaſcze KřižB. 78b. Ktož w láſcie jsa z milosti o spasenie bližnieho do smrti sebe nasadí HusPost. 80b. Ta svátá laska, o níž mám řeč, latině caritas slove ŠtítMus. 93a. — Pro laſku svého děťátka AlxV. 722, láska koho, ke komu. (S. Petr) svým nábožstvem, ješto j’ měl božie-dle lazzky ApŠ. 150. — Die s. Augustin: Znamenaj láska vaše, co diem! HusE. 3, 469, láska vaše atp. m. vy atd.; s jich laſkami volenci bavorským a saským KolA. 103b (XVI stol.). — laſka caritas Prešp. 1324; w laſkcze (sic) OpMus. 151a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
láska f. láska; láska vašě vy (zdvořilé oslovení) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|