příchylnost, -i f.
k příchylný
1. k komu/čemu příchylnost, přízeň, náklonnost: diáblové … vidúce jich [pohanů] velikú příchylnost k obrazuom, vstupujíce v obrazy i dávali jim odpovědi TrojK 108r; z naší zvláštní milosti a příchylnosti k těm lidem ArchČ 16,287 (1486); (k činnosti) zaměření na něco: dennicě … příchylnost dává k okrasám, k zpievaní, k hudbám, ke jhrání Hvězd 86r
2. k čemu snaha, úsilí o něco: ktož co sám činí, vdy větčí příchylnost k tomu má, aby jiné k tomu přivedl najprvé řěčí a namietáním leckterakým a potom skutkem a mocí SebrKron 8v
3. k komu, s větou obsah. žádostivost, touha po někom/něčem: ona [Kateřina] by znamenala …, že má velikú příchylnost, aby sě v panenství zachovala HusBludB 141r; nehleď na ni [ženu] ani s ní mnoho mluv, též žena s mužem, neboť také v ženě leží žádost i příchylnost k mužuom ChelčBoj 408v
4. příslušnost, přináležitost: tiemto se nám zdá, že … napřed z německých zemí mnoho zámkuov držie Koruny české, nejsúce jazyka českého, ježto známe, že příchylnost ta nemóž býti od přirozenie ArchČ 5,449 (1493)
Sr. hotovost, chut, chýľenie, přichýľenie, StčS nakloňenie