|
|
|
krátký adj., komp. krací, kracší 1. (o hmotném) krátký, nedlouhý, mající malý rozměr v podélné ose krátké nabodeníčko tečka 2. (zvl. o živém) malý, nevelký 3. (zvl. o živém) (do výšky) nevysoký, mající malý rozměr směrem od země; (o počtu) nízký, nevysoký 4. (o oděvu) krátký, nedlouhý, sahající vysoko nad zem 5. (o čase) krátký, zahrnující malý úsek „v krátkém časě“, „v krátké chvíli“, „v krátkých letech“ ap. zakrátko, v krátké době, brzy 6. (o ději ap.) krátký, trvající krátkou dobu relig. a bibl. pomíjející, netrvalý, (o životě) pozemský 7. k čemu, v čem komu nedostatečný, nepostačující; 8. (o řeči ap.) krátký, stručný 9. (o psaném projevu) souhrnný, úhrnný, vše obsahující, shrnující ap.; krátká řěč seznam; krátká řěč stručně vyjádřená hlavní myšlenka, shrnutí; krátké sebránie stručné dílo n. pojednání; krátká řěč závěr, epilog ap. Dolož. též jako vl. jm. místní f. Krátká, n. Krátké. K 9: jen lat.-čes. slovníky Sr. časný, dlúhý, krátcě, krátko, malý, nedlúhý Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024). 
krátký, adj., kurz; kompt. tvaru jmenného krací, fem. kracši atd., tvaru složeného kracší, kracšie atd. Adverb. krátcě, kompt. kráce. Stsl. kratъkъ brevis z kort-. — Člověk posta(v)ú ne kratku AlxB. 4, 34. Vlasové kratczy zarozují se pod viečcem Rhas. 50. Kratek ť jest jazyk to vymluviti, těžko péro to vypsati a medl zrak rozumu to sezřieti ŠtítBud. 64. Nebo jest tvój živótek kratek AlxV. 1867. Buďte dnové jeho kratczy fiant dies pauci ŽWittb. 108, 8, kratci ŽGloss. a ŽKlem. tamt. Kratky čas AlxV. 113. kratke příčasie momentum MamA. 28b. Sta sě to po kratke roky, podbichu všě Kappadoky AlxH. 1, 3, sta sě to na kratte (sic) roky AlxV. 1172 (místa stejná). Když biechu počta kratkeho numero brevi ŽKlem. 104, 12, v čísle w kratkem ŽWittb. tamt. Ot úsilé cratkeho Túl. 72a. Mój jest smysl kratek NRada 1598 (srov. nč.: krátký rozum). — My chcmy podlé ňeho státi, neb sě jemu kratko děje Hilar. 25a, krátko dieti, křivditi; že sě jemu nic kratko nestalo tamt. — Když rožže sě w kratczie hněv jeho in brevi ŽWittb. 2, 13, v krátcě, v krátkosti; w kratczye Svatoplukovi žena snide DalC. 24; to (t. co Alexander viděl u vidění) sě w kratcze všecko slíči (stalo, vyplnilo) AlxV. 913. — (Já) povědě na kratczie Jid. 58, na krátcě, krátce (pověděti, raditi atp.); (já) na kratczye povědě Hrad. 64a; na kratczie pověděti svD. 81; tobě to razi na krátcze NRada 680; o tom sě píše na kratcie Pass. 286. — kratczye řkúce Mast. 55, krátcě, krátce, adv.; skončěv kratczie in brevi Ol. Sap. 4, 13. Mluviti svobodnějie, jiesti hojnějie, píti chutnějte, modliti sě kracze Modl. 163b, kráce, nč. kratčeji; kracze, déle Brig. 86a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krátký (kompar. jm. krací, kracši, slož. kracší, -ie) adj. krátký, malý; stručný; krátko dieti křivdit Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
krátký adj.; k—á chvíle = kratochvíle; — povědě na krátcě = povím zkrátka, stručně; — krátko dieti (činiti) komu = křivditi Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|